Listopad 2007

Líbí se vám moje povídky?

30. listopadu 2007 v 21:56 | Marťa |  Blog
Líbí se ti moje povídky? Tak hlasuj ať vím...

Osudová Anglie 2. kapitola

30. listopadu 2007 v 19:52 | Marťa |  *Osudová Anglie*
Týden jako voda neutekl, ale táhl se jak rozžvýkaná žvýkačka. Marťa už nevěděla co má dělat. Pořád jenom myslela na Anglii. Jaké to tam asi bude. Nebude mi tam smutno nebo neztratím se tam? Takové myšlenky, ale hned zapudila a snažila se myslet jenom na to dobré.
***
Konečně nadešel večer před odjezdem. Věci už měla skoro sbalené, jenom jednu věc ještě neměla sbalenou a to byla kniha Harry Potter. Tu si chtěla ještě před spaním číst.
,,Tu nesmím za žádnou cenu zapomnět. Aspoň se budu mít čím bavit po cestě," říkala si.
Večer se ještě naposledy navečeřela s rodiči a šla si odpočinout, aby nebyla unavená. Kupodivu si nezapomněla sbalit tu knížku, protože ona byla trochu večer nervózní. Jak to bývá zvykem nemohla usnout. Před takovým velkým dnem by asi nikdo neusl. Ale nakonec ji spánek přemohl.
Ráno vstávala brzy ráno, aby si překontrolovala jestli má všechno. Odjezd byl naplánovaný z letiště v Brně přesně 9:00 hod. Před snídaní se šla ještě okoupat. Pěkně se oblekla a namalovala ať se Angličanům líbí. No nebylo by super klofnout nějakého Angličana? Přestože nepatřila mezi ty nejkrásnější holky, ale také mezi ty nejškaredší, byla přirozená a její kouzlo z ní přímo vyzařovalo.
Nemohla se dočkat a byla úplně nervózní a pořád si lámala hlavu, jestli má všechno.
,,Tati, už radši pojeďme. Já tam chci být radši dřív," řekla Marťa prozebně.
,,Ale jistě. Po snídani hned vyjedeme,"řekl taťka.
Na snídani ji mamka nachystala její oblíbené jídlo šunkovou pizzu. Byla přímo výtečná. Pak jí ještě nachystala tousty na cestu.
,,Stačí už jen dát tašky do auta a můžeme vyjet," řekl po snídani taťka.
,,Jo, hned je přinesu a jedéééém," řekla Marťa celá nadšená. Schody brala po čtyřech, aby byla brzo na hoře.
To je úžasné. Já už pojedu. To je ta nejlepší věc co mě asi v životě potkala.
Vzala tašky a už byla dole. Na letiště ji šli doprovodit oba rodiče. Musí se sní pořádně rozloučit než jim odjede pryč. Marťa se už nemohla dočkat letadla. Ještě nikdy totiž neletěla letadlem. Tohle bude pro ni také nádherný zážitek. Cesta jim ubíhala rychle. Daleko od Brna nebydleli a tak tam byli docela brzo.
,,Já se už nemůžu dočkat. To bude super a ještě k tomu poletím poprvé letadlem" slastně si povzdychla.
,,To určitě bude. Hlavně se nám tam nikde neztrať a neudělej nám tam někde ostudu,"řekla jí mamka.
,,Neboj mami vždyť mě znáš," mrkla na ni šibalským očkem.
,,No právě," povzdychla si maminka.
Když v tom uslyšely, jak ohlašují Marti let.
,,Už ti to letí," řekl taťka.
,, Tak se tam měj krásně a užij si to."
,,Nebojte užiju," řekla a zamířila k letištní kontrole. Než vešla do letadla ještě naposledy se ohlédla a zamávala jim. Pak vešla do letadla. V letadle už sedělo docela hodně lidí.
Doufám, že nebudu mít místo někde vedle starého páprdy, pomyslela si. K jejímu ulehčení se to nestalo a měla místo přímo u okna. Už se nemohla dočkat, až uvidí ze shora Londýn. To bude určitě nádherná podívaná.
***
Cesta jí uběhla velmi rychle. Vždyť teprve vzlétala a teď už je v Londýně. To bylo k neuvěření. Tak nádherný výhled na Londýn.
,,Páni, nikdy sem nevěřila, že může být tam krásný," řekla ohromeně Marťa a rozhlížela se kolem sebe.
O dorozumění se nebála, protože angličtinu uměla velmi dobře. Z letiště měla jet taxíkem na nádraží, z kterého pojede až do Liverpoolu a tam na ni bude čekat rodina, v které má být ubytovaná. Bála se, že se tam nedostane, protože nenajde žádný taxík. Ale strach z ní úplně opadl, když vyšla před letiště. Před letištěm uviděla celou řadu taxíků.
,,Uf, aspoň něco mám z krku," usmála se a šla k nejbližšímu. ,,Prosím na hlavní nádraží," řekla a už byla na cestě.
Po cestě se rozhlížela, aby viděla co nejvíce z Londýna. Ani nestíhala sledovat všechny krásné věci, co se jí míhali kolem očí. Asi tak za hodinu dorazili na nádraží. Ani si nemyslela, že by mohlo být tak velké. Ale byla šikovná a nástupiště,z kterého měla jet, hravě našla. Za chvíli přijel vlak a ona nastoupila. Ale to ještě nemohla vědět, že tohle nástupiště jí změní celý život…
***
Našla si prázdné kupé a tam se usadila. Rozhlížela se kolem sebe a nějak se jí to nezdálo. Ten vlak je nějaký jiný, je tak zastaralý. Ale tyhle myšlenky hned zapudila a radši si šla číst Harryho Pottera. Hodně se do něho začetla a vůbec si nevšímala dění kolem. Ze čtení ji vytrhlo:
,, Nechceš nějaké cukrátko zlatíčko?" ozvala se stará tlustá, ale milá paní s vozíkem, na kerém byli naskládané všelijaké cukrovinky.
Marťa na ni vyvalila oči o chvíli trvalo než se zmohla na slovo. Vypadá jak ta paní z Harryho Pottera, ale to je nemožné..
,,Ne nechci, děkuju," řekla a nepřestala na ni hledět. Ještě když se dveře zavřely zůstala na ně hledět a chvíli trvalo než se vzpamatovala. Ale stále si nic nepřipouštěla. Až do konce jízdy už ji nic tak zvláštního nevyrušilo a ona si to vysvětlila tak, že to tu mají asi nějaký zvyk a že je to normální.
Když ucítila, jak vlak zastavuje, myslela, že už jsou na místě. Vzala si věci a vyšla na chodbu. Bylo jí ale divné, že nikde jinde vlak nezastavoval a všude kolem jsou jen samé děti. Asi to byla přímá linka. Když vystoupila z vlaku nestála ale na Liverpoolském nádraží, ale někde kde to ještě nikdy neviděla ale zdálo se jí to nějak povědomé. Když v tom uslyšela:
,,Nebelvírští, pojďte sem."
Ne to není možné. Otočila se a uviděla velkou osobu, která měla dlouhé kudrnaté vlasy a hustý plnovous, kterou velice dobře znala z knihy. Byl to Hagrid.
,,Ne to není možné," řekla a vyvalila na něj oči.
,,JÁ JSEM V BRADAVICÍCH."

Osudová Anglie 1. kapitola

25. listopadu 2007 v 11:22 | Marťa |  *Osudová Anglie*
Popis: Mudlovská dívka dostane na narozeniny dárek týdenní pobyt v Anglii. Je celá bez sebe štěstím a nemůže se dočkat. V Anglii se ale něco stane. Dostane se do světa Harryho Pottera a její život se rázem zásadně změní.
Kategorie: Romantika/Dobrodružné
Postavy: Marťa a další postavy se dozvíte v průběhu příběhu...
Crrr. Už zase ten zatracený budík. Ani v den narozenin ji nenechá vyspat.
,,To sem teda zvědavá, co mi naši dají k narozeninám. Doufám, že to bude něco skvělého," prohodí s úsměvem.
Ještě se jí nechce stávat, a tak ani bez váhání sáhne pro svou nejoblíbenější četbu Harryho Pottera. Konečně vyšel sedmý díl. Nemohla jse se ho dočkat, a teď se od něho nedokáže vůbec odtrhnout. Tak moc se do toho začetla, že úplně zapomněla na čas. Ze čtení ji ale přeruší:
,,Marti, pojď na snídani. Už ji máš hotovou a nechci, aby vystydla", zavolá na ni mamča z kuchyně.
Vůbec se jí ale nechtělo odejít od knížky, hlavně když se to tam začínalo pořádně zamotávat. Ale co už. Dočte si ji až bude po snídani. Rychle na sebe něco obleče a jde do kuchyně.
,,Překvapení", zařvou na ni mamka s taťkou.
Úplně se lekne a koukne na ně s vyděšeným pohledem. Rychle proletí očima kuchyň a zastaví se u stolu, uvidí na něm dort a kolen něj naskládaná kupa dárků. Překvapení a strach ze ní hned spadne a cítí, jak ji zaplavuje vlna štěstí. Koukne na rodiče a usměje se.
Najednou její rodiče spustí: ,,Hodně štěstí zdraví, hodně štěstí zdraví, hodně štěstí milá Marťo, hodně štěstí zdraví."
No tak to je teda překvapení. To je poprvé co ji rodiče přichystali takové překvapení. Potom ji ještě každý popřeje k 16 narozeninám a už jde rozbalovat dárky.
,,Jé, mami, to je krásné," řekne s úžasem a vyndá s krabičky stříbrný řetízek s přívěskem ve tvaru slzy z křišťálu. Odrážejí se v něm všechny duhové barvy.
,,Jak jsi věděla," začne Marťa a mamka ji doplní: ,,Že se ti líbí křišťály? Já tě přece znám už od malička," usměje se na ni.
,,Fakt moc děkuju," řekne a hned si ho zapíná na krk.
Na krku vypadá ještě líp. Určitě se bude všem moc líbit. V dalších dárcích byla ještě kosmetika, oblečení a dokonce i sladkosti. Na tu parádní velkou Milku se už nemůže vůbec dočkat. Všechny dárky se jí moc líbí a rodiče jsou rádi, že je šťastná. Když se chystá, že si začne odnášet dárky do pokoje, taťka ji ale zastaví:
,,Počkej, máme pro tebe ještě jeden dárek," řekne a ukáže jí malou obálku.
Zarazím se a zpozorním. Co to jenom může být? Napadne ji.
,,Víme, jak moc se chceš jet podívat do Londýna a tak jsme se s maminkou domluvili," odmlčí se a chvíli ji nechávají ještě napnutou ,,Že ti zaplatíme týdenní pobyt v Londýně."
Vyvalí na ně oči. V mysli si pořád opakuje tu jednu větu a nemůže tomu uvěřit.
,,Co? To myslíte vážně?," stále tomu nevěří. Oba dva ale přikyvují. Když si uvědomí, že to není sen, ale skutečnost, z celých plic zařve: ,,Joo", a začne radostí skákat po kuchyni.
Rodiče se na ni jenom s udivením dívají.
Až se zklidní, zeptá se jich Marťa: ,,A kdy tam pojedu?"
,,Už příští týden," odpoví jí taťka.
,,Co? Už příští týden?", nemůže tomu stále uvěřit. ,,Moc vám děkuju. Jste fakt báječný," řekne jim a srdečně je obejme.
Celá zasněná si jde odnést do svého pokoje dárky.
,,To není možné. Já pojedu do Londýna,"stále tomu nemůže uvěřit a skoro se jí chce až brečet štěstím. ,,Kéž bych tam někde potkala Ruperta Grinta, ale to by se mi splnilo jen ve snu," vzdychne si.
***
Ve zbytku dne stačí spořádat docela velkou část dortu a pak jedou ještě na návštěvu k rodině. Vrátí se až večer a to už se Marťa nemůže dočkat, kdy si zase začnu číst další příběh Harryho Pottera. Jako obvykle se do toho začte a nemůže se od toho odtrhnout. Se čtením skončí až pozdě v noci, ale i potom nemůže usnout díky novým zážitkům a pocitům ze dneška. ,,Už aby tento týden byl za mnou a ať už jsem v Londýně," Pomyslí si a usne…

První kapitolovka.

25. listopadu 2007 v 11:15 | Marťa |  Novinky
Pro začátek jsem se rozhodla, že napíšu kapitolovku. Očekávám, že vyvolá aspoň trochu úspěch. Tak čtěte a pište jaká je...

Založení blogu

25. listopadu 2007 v 11:13 | Marťa |  Blog
Ahoj, rozhodla jsem se založit tento blog, abych sem mohla dávat své povídky, jednorázovky a tak. No to časem uvidíte. Doufám, že se vám budou líbit. Postupem času sem budou povídky přibývat. Hodně štěstí při čtení.
Marťa