Prosinec 2007

Veselé Vánoce

24. prosince 2007 v 12:24 | Marťa |  Novinky
Krásné Vánoce chci Ti přát, aby měl čl.ověk člověka rád, aby jeden druhému víc štěstí přál, aby i ten nový rok za to stál.
Přeje Marťa
P.S. Ať máte mocinky dárků a ať ste moooc šťastní.

Osudová Anglie 5.kapitola

24. prosince 2007 v 12:17 | Marťa |  *Osudová Anglie*
Následující den se Marťa vzbudila hodně brzy. Venku byla ještě tma a ostatní děvčata ještě spala. Marťa se převalovala na posteli a přemýšlela co bude dál. Jestli to není jen nějaký kanadský žert. Ale nebyl. Byla moc šťastná, že je tu. Vzpomněla si, jak vždy doma snila, jaké by to bylo, kdyby chodila do Bradavic. No a ani se nenadála o je tu společně s tím slavným Harrym Pottrem, Ronem a Hermionou a ke vší smůle i s tím nafoukancem Malfoem a jeho dvěma poskoky Crebbem a Goylem. Věděla, že ji Malfoy bude otravovat život a rozhodla se ho ignorovat. Nebudu si to tu přece kazit nějakým tupcem, pomyslela si
Ještě chvíli si takhle pohrávala s myšlenkami a vzpomínky, ale pak ji z toho vytrhlo, jak se některé holky začali probouzet a chystat se na vyučování. Marťa je se zájmem pozorovala. Bylo pro ni úžasné sledovat kouzlení studentek, které si opakovaly kouzla před vyučováním. Nemohla se dočkat vyučování. Strašně se na něj těšila. To ji dodávalo sílu a odvahu. Když vstávala byla čilá jako rybička.
***
Snídaně byla vydatná a dobrá. Podávali se koblížky, koláčky a jiné dobroty. Marťa byla ráda, že když vstoupila do Velké síně na ni mávala známá osoba a to Káťa Očková. Marťa si ji oblíbila. Byla trochu zvláštní, ale moc milá.
,,Tak jak ses vyspala první noc v Bradavicích?" zeptala se jí se zájmem Káťa a ukousla si čokoládového koblihu.
Marťa se musela usmát při pohledu na Kátin obličej pokrytý jemným cukrem z koblížku.
,,Výborně. Už se nemůžu dočkat na vyučování. Ale mám z toho i docela strach,"povzdychla si Marťa.
Káťa se na ni usmála:,,Ale jdi ty, nemáš se čeho bát,"uklidnila ji.
Marťa ale radši změnila téma. ,,A kdy dostaneme rozvrhy?"
Káťa se zamyslela. ,,No myslím, že by měly každou chvíli doletět."
,,Co doletět?" vyvalila na ni oči Marťa.
V tom uslyšela šustění křídel. Zvedla hlavu a uviděla, jak do Velké síně vlétávají sovy. Měly dopisy v zobáku a hledali příjemce pošty.
,,To je úžasné," podivila se Marťa a se zájmem je pozorovala.
Jedna sova se jí zatočila nad hlavou a pustila jí dopis. Marťa si ho vzala, ale nevěděla, jestli ho má otevřít. Bála se toho co bude uvnitř.
,,No honem, podívej se co máte vy. My máme to samé jako loni,"řekla Káťa znechuceně a znovu přejela očima rozvrh. Marťa ho pomalu otevřela a vyndala rozvrh.
,,O bože," zhrozila se Marťa.
,,Co je?" zajímala se Káťa.
,,Dneska mě zrovna na začátek čeká dvouhodinovka lektvarů se zmijozelskýma. Proč zrovna musím začít svou úplně první hodinu se zmijozelskýma a ještě se Snapem?"povzdechla si a už se jí na první hodinu nechtělo a všechno radost se z ní vytratila. Káťa se na ni podezíravě podívala a zeptala se:
,,Jak víš, že lektvary vyučuje zrovna Snape? Vždyť jsi tu teprve druhý den?"
Marťa na ní zůstala hledět a uvědomila si, že řekla něco zle.
,,Slyšela jsem to říkat nějaké holky ve společenské místnosti a říkali, že Snape je děsný," snažila se to nějak zamluvit Marťa. Oddychla si, když se už o to Káťa nezajímala a věnovala se svému rozvrhu.
,,Já už radši půjdu. Musím se ještě připravit na hodinu,"řekla Marťa. Popřála Káti ať se jí dneska daří a rychle zmizela pryč.
To byl ofous. Příště si musím dávat větší pozor na jazyk, pomyslela si při cestě.
***
Před učebnou už čekalo hodně studentů z obou kolejí. Marti to trochu déle trvalo než tam přišla, protože ještě hledala, kde ta učebna je. Ale přece se jí to podařilo ji najít. Stoupla si ke stěně a se zájmem sledovala jak si studenti povídají a smějí se. Cítila se trochu opuštěně. Náladu ji trochu zvedlo, když uviděla Rona. Bavil se s Harrym o něčem. Marťa nevědělo o čem, protože přes bavení studentů nebylo nic slyšet.
Za chvíli přišel profesor Snape. Marťa si ho prohlížela a všimla si, že je ještě bledší a vyhublejší než jak ho popisuje Rowlingová. Vklouzla do učebny. Uviděla, že je volno jen vedle Nevilla. Trochu se za ním styděla jít. Nakonec za ním šla a zeptala se ho, jestli si může sednout. S úsměvem ji pustil vedle sebe si sednout a hned se dali do řeči. Marťa si ho přectavovala jako zamlklého kluka, ale on byl naopak velmi milý a přátelský. Zapovídali se spolu. Až je musel okřiknout Snape.
,,Vidím, že tady už někdo patrně všechno umí a nemusí dávat pozor," usmál se trpce.
Malfoovi to přišlo velmi směšné. No jak jinak. Musel si přece nějak šplhnout u Snapa. Marťa na něj vrhla nazlobený pohled, ale hned se zase pohledem vrátila na Snapa. Vyhýbala se pohledem do jeho očí. Bála se ho a nevěděla proč.
,,Vy jste ta nová, že? Martina Milá jestli se nemýlím."
Marťa jen přikývla a ani nedutala. Nemohla se zmohnout ani na slovo.
,,Jak si vás trochu přezkoušíme! Jaké přísady se dávají do dračího lektvaru?"a upřel na ni posměšný pohled.
,,Nevím,"odpověděla smutně. Musela odvrátil zrak. Cítila se děsně. Snape se ji pokoušel zesměšnit před celou učebnou a ona nemohla nic dělat.
Snape se jen hořce usmál a pokračoval.
,,Nebo jakou barvu má lektvar síly po dokončení?"
,,Nevím."
,,Jak smutné," řekl pohrdavě. ,,Odebírám Nebelvíru 5 bodů."
Marťa cítila na sobě pohledy všech nehelvítských a nemohla se na ně ani podívat.
Už vím, jak se cítil Harry v prvním díle, když ho Snape taky tak zesměšňovat," pomyslela si smutně a nejradši by se stala neviditelnou. To sem ten školní rok opravdu dobře začala, řekla si ironicky pro sebe.
Neville se jí snažil zlepšit náladu:,,Neboj, to bude dobrý. My se na tebe nezlobíme. On je takový na všechny nebelvírské. A stejnak jsme se tohle ještě ani neučili," zarazil se. ,,Teda myslím, že jsme se to ještě neučili."
Marťa za to byla vděčná a byla ráda, že aspoň někdo ji ta to odsuzovat nebude. Zbývající čas do konce hodiny lektvarů plynul velmi pomalu. Snape jim něco vysvětloval o lektvarech, ale Marťa vůbec neměla ani ponětí co to tam vykládá. Všechno si pečlivě poznamenávala.
To už se nikdy nesmí stát. Už budu vždy připravená mu odpovědět, rozhodla se.
Strašně se jí ulevilo, když uslyšela zvonění. Poprosila Nevilla, aby s ní počkal až všichni odejdou. Nechtěla se vystavovat posměchu těch zmijozelských tupců. Jak je ona nazývala. Když odcházeli, zastavil ji hlas, který na ni zavolal na chodbě.
,,Hej, počkej chvilku."
Marťa se otočila a nevěřila svým očím.

Hvězdy lásky

22. prosince 2007 v 19:25 | Marťa |  Jednorázovky
Postavy: Harry, Ginny, Voldemort
Kategorie: tragédie
,,Néééé."
Celý jeho svět se rozplynul při té strašné podívané. Jeho největší láska padá k zemi. Žádné teplo, žádná radost, žádný život z ní nevycházel. Byla mrtvá a nic se na tom nedalo změnit.
,,Né Ginny," zakřičel a vrhl se k ní. Marně s ní bloumal, aby se probudila. Marně ji prosil ať neumírá a je tu sníjm. Bylo příliš pozdě.
Odtrhl se od mrtvé Ginny a procenil mezi zuby: ,,To my zaplatíš Voldemorte!" a celou svou nenávist, svou lásku a své pocity vložil jen do toho jednoho kouzla.
,,Avada kedavra."
Než stačil Voldemort zareagovat, kletba ho zasáhla vší silou do srdce. Skácel se k zemi mrtvý. Harry mu ale vůbec nevěnoval pozornost. Svou pozornost věnoval jen Ginny. Nohy se mu při té podívané rozklepaly a on si vedle Ginny klekl a chytil ji za ruku.
,,Ginny ty nesmíš mít mrtvá. Nesmíš mě tu takhle nechat."slzy se mu začaly koulet z očí.
Dnešní nocí dobro konečně zvítězilo nad zlem. Všichni se z toho radovali. Ale jak se mohl on radovat když jeho největší láska zemřela. Vyčítal si to. Slzy se mu řinuly s očí. On si toho ale nevšímal. Jen tam vedle ní klečel a prosil ať znovu ožije. Jeho prosby naneštěstí nebyly vyslyšeny.
Kolika polibky se ji snažil vzbudit a nic. Kolika doteky, kolika sladkými slovy. Bylo to k ničemu.
***
O pár dní později se konal velkolepý pohřeb. Byli tam všichni. Byla tam Hermiona, Ron, ještě někteří studenti z Bradavic, rodina Weasleových a samozřejmě Harry. Seděl tam jako hromádka neštěstí. Všichni se ho snažili ukonejšit, říkali mu, že všechno bude dobré. Že se všechno za čas změní a přebolí to. Nikdo ale nevěděl co cítí. Co cítí uvnitř sebe. Cítí se jakoby mu někdo vyrval srdce. Cítí prázdnotu a samotu.
Pohřeb byl velmi smutný. Všichni Ginny oplakávali. Na každém pohřbu mívá někdo proslov. Ginnini rodiče Harryho poprosili, aby ho udělal on. Harry nevěděl co má říct. Když předstoupil před všechny ty lidi se mu hrdlo stáhlo. Najednou mu něco dodalo odvahu a promluvil:
,,Ginny byla ta nejlepší bytost na světě. Všichni jsme ji velmi milovali. Položila svůj život abychom my byli šťastní. Vím, že je i teď šťastná. Ginny byla neobyčejná dívka. Měla v sobě sílu, kterou hodně lidí nemá. Nebála se dát najevo své city nebo co si myslí. Bude nám všem moc chybět a nikdo už tuhle ztrátu nemůže nikdy nahradit…"
Po těchto slovech se odmlčel a podíval se na všechny přítomné. Cítil, jak se jejich pohledy plné žalu do něj zabodávají. Nesnesl to musel odejít. Věděl že tu nemůže zůstat. Odešel pryč, pryč od všechno.
Procházel se ulicemi a nevěděl, že ho někdo z dálky sleduje. Že mu chce říct jak ho miluje, aby se netrápil, že to není jeho vina. Nešlo to. Mrtví se nedají oživit a ona to věděla. Poslední co pro něj mohla udělat bylo poslat mu poslední polibek a pak v klidu odejít.
Harry se procházel. Nevěděl kam jde. Najednou ucítil na rtech dotyk. Byl to dotek Ginniných rtů. On to nemohl vědět, ale byl to ten poslední polibek co mu Ginny poslala. Zastavil a pohlédl na hvězdy. Málem omdlel když to spatřil. Na nebi se objevili hvězdy a tvořily Ginnyn obličej. Krásně se usmívala a ty její oči. Zahleděl se do nich a slyšel naposledy její hlas.
,,Nikdy tě neopustím. Moje hvězdy tě budou vždy chránit."
Děkuji ti Ginny děkuji ti za všechno a nepřestanu tě milovat…
Od té doby tam ty hvězdy září a stráží lásku na světě. Lidé jim začali říkat ,,Hvězdy lásky". Nejlépe je ale vidí jen lidé milující pravou láskou…

Sladké Vánoce

15. prosince 2007 v 20:16 | Marťa |  Jednorázovky
Postavy: Draco a Pansy
Kategorie: romantika
Byl pozdní večer pár dní před Štědrým dnem. Bradavice vyzařovali Vánoční atmosférou. Všude po hradě byly rozvěšené vánoční ozdoby. Velkou síň zdobil obrovský Vánoční strom. Studenti se v ní pomalu shromažďovali na večeři. Nebe nad Velkou síní bylo změněno na temnou noční oblohu, ze které se jalo miliony pírek snášely sněhové vločky. U zmijozelského stolu seděl hlouček studentek z 6. ročníku, které si mezi sebou vykládali a hihňali se na celou síň.
,,No nekecej, Draco se už zase opil a pozvracel celou chlapeckou ložnici?"vybuchla smíchy Millicent.
,,Jasně, říkal mi to Crabe. Že prý to zase přehnal s ohnivou whisky," zakoulela očima Olga.
,,Měla by sis ho víc hlídat Pansy," rýpla si do ní Millicent a ušklíbla se.
,,Neboj, já mu to vytmavím. Nemůže mi dělat takovou ostudu. To nedovolím," povzdychla si Pansy.
,,Draco je pěkný magor, když tě takto zanedbává. Pořád jenom pití nebo ty jeho kámoši. Já bych ho už dávno poslala k čertu," řekla důležitě Millicent.
,,Jo Pansy. Millicent má pravdu. Ty si ho nezasloužíš," přidala se k Millicent Olga.
Ale Pansy Draca milovala a nechtěla poslouchat, jak Draca někdo uráží, a tak se rozhodla, že půjde za ním, ať si to pěkně vyříkají z očí do očí.
,,Holky já tohle nebudu poslouchat. Já Draca miluju,"vstala s vydala se ho hledat .
,,Ta je ale naivní," řekla Millicent a už si jí dál nevšímala.
Pansy vyšla z Velké síně a nevěděla co si má myslet. Draco jí přece taky miluje. Nebo ne? Nehraje to jen na ní? Už si nebyla ničím jistá. O kousek dál uviděla Crabba jak blbne s Goylem. Nevěděla, kde teď Draco je a tak si myslela, že by to mohli vědět. Chodí přece za ním furt jako ocas za kočkou a byla si jistá, že oni to vědí.
,,Hej Crabbe, nevíš kde je Draco?" zavolala na něj.
Crabbe se na ni otočil a div nevyprskl smíchy: ,,Jo je v ložnici a vyspává kocovinu."
No to na tom musí být fakt hodně špatně, když si z něho dělají srandu i Crabbe s Goyle, pomyslela si smutně Pansy a šla za Dracem.
***
,,Fuj to je smrad," vešla do ložnice a málem omdlela s toho puchu. Musela si chytit nos, aby se jí neudělalo ještě větší špatně.
První co udělala šla k oknu a otevřela ho. Draco ležel na posteli a kňučel bolestí hlavy. Vůbec by si jí ani nevšiml kdyby nebouchla s oknem.
,,Pansy, co tu děláš," obratem se posadil na postel a zadíval se na ní.
,,Co bys řekl? Jdu tě nějak vzkřísit. Draco takhle to už dál nejde. Nemůžeš se pořád opíjet, to nejde," povzdychla si Pansy a sedla si k němu na postel.
,,A proč ne? Ohnivá whisky se přece moc dobrá," odpověděl Draco a pitomě se usmál.
Pansy myslela, že snad špatně slyší.
,,Cože? A to si myslíš, že ti tohle budu trpět? Kde je ten Draco, co mi říkal, jak mě má rád, jak mě miluje a pořád nebyl opilý? Co?" řekla hystericky Pansy.
,,Když se ti to nelíbí, můžeš jít klidně pryč,"odfrkl si a chytil se za hlavu, protože mu hlavou projela ostrá bolest.
,,No to teda nelíbí. Radši budu sama, než s takovým ochlastou," zakřičela na něho, vlepila mu facku a rozběhla se pryč.
,,Jen si běž. Takových jako jsi ty můžu mít kolik budu chtít," zakřičel na ni. Pak si znovu lehl a šel vyspávat kocovinu.
***
Když se probudil zjistil, že prospal celý večer až do rána.
Bože, já to včera s tím pitím zase přehnal, pomyslel si a marně se snažil vzpomenout co se stalo večer, ale on si tu hádku s Pansy vůbec nepamatoval.
Rychle se oblekl a šel na snídani. Doufal, že někde potká Pansy. Nikde ji ale neviděl. Ani na snídani nebyla. Prošel celou společenskou místnost, ale taky nic. Celý den pak nemyslel na nic jiného než na to, kde Pansy je. Večer se o ni už začínal trochu bát. Seděl v křesle a listoval si knížkou. Když najednou ji uviděl přicházet. Velmi se mu ulevilo, když ji uviděl. Všechny jeho obavy byly naráz ty tam. Vstal a šel za ní.
,,Pansy?" zavolal na ni celý šťastný a šel za ní ,aby jí políbil na přivítanou.
Pansy na něj ale jenom vrhla pohrdavý pohled a než k ní stačil přijít, byla už zase někde pryč.
Co je to s Pansy? divil se. Co jí zase přelítlo přes nos? To vůbec netušil. Napadlo ho, že se zeptá Millicent. Stála u okna a pozorovala, jak venku sněží.
,,Hej Millicent. Nevíš co je s Pansy? Vůbec se mnou nemluví a vyhýbá se mi."
,,A ty se jí divíš po tom co jsi jí včera řekl?" podivila se a zatvářila se jako by byl Draco ten nejhorší člověk na světě.
,,Co? Já sem jí ale." Zarazil se uprostřed věty. Najednou si začal vzpomínat. Vzpomněl si na to jak přišla za ním. Vzpomněl si jak na ni křičel, jak ji poslal pryč. Už se vůbec nedivil, že sním nechce mluvit ani ho viděl.
,,Víš Draco, ten alkohol dokáže nevídané věci,"řekla znechuceně a odešla.
Draco se cítil, jako hlupák. Nemohl se ani na sebe podívat. Jediná holka, kterou kdy miloval a on ji takto odkopne. Ne to nejde. Já ji miluju. Já si ji znovu získám. Pomyslel si rozhodně a odešel do ložnice, aby si všechno v klidu a o samotě promyslel.
***
Příští den se každý v Bradavicích těšil na večer. No až na dvě výjimky, které každý rok potvrzují pravidlo a to až na profesora Snapa a školníka Filche, kteří Vánoce nesnášejí. Byl totiž Štědrý den a všichni se těšili na dárky. Draco zatím místo těšení na dárky připravoval a zdokonaloval plán, který vymyslel.
Den rychle utekl.Všichni studenti už byli u velkého vánočního stromu, pod kterým byla kupa dárků pro všechny studenty. Byla to opravdu nádhera vidět tolik dárků pohromadě.
Dracův plán se měl už za chvíli začít uskutečňovat. S plánem mu musela trochu pomoct Millicent. Sice se jí první vůbec nechtělo, ale nakonec se mu ji podařilo přesvědčit. Měla za úkol vylákat Pansy do společenské místnosti, kde na ni bude čekat překvapení.
Štědrý večer zahájil ředitel Brumbál slavnostním projevem. Asi v polovině projevu Millicent zašeptala Pansy: ,,Pansy profesor Snape chce, abys šla do společenské místnosti. Chtěl by s tebou asi něco probrat."
,,Co? Co chce řešit? Já jsem přece nic neprovedla,"řekla se strachem v očích.
,,Já vím. Asi se jenom potřebuje něco zeptat. Když mi to říkal nevypadal nazlobeně," snažila se ji uklidnit Millicent, protože dobře věděla, že žádný Snape tam na ni nečeká. To ale Pansy vůbec neuklidnilo. Vydala se tam se strachem a vůbec se jí tam nechtělo.
Proč já a zrovna na Štědrý večer? Na nic kloudného nepřišla.
Když Draco uviděl, jak odchází vydal se potichu za ní. Pansy přišla do společenské místnosti. Žádný Snape na ni nečekal, ale čekal na ni pokoj vyzdobený růžemi. Uprostřed pokoje uviděla zabalený dárek. Šla se podívat co to je. Podívala se na cedulku a tam bylo napsáno: Pro nejkrásnější dívku na světě.
,,Co to je?" rozkřikla se a rychle projela pohledem po místnosti. Zastavila se až u dveří, ve kterých stál Draco.
,,Co ty tady děláš? A vůbec co tohle má znamenat?" zeptala se a upřela na něj nechápavý pohled.
Draco vykročil k ní: ,,Jen to otevři," řekl a ukázal na dárek.
Pansy se podívala na dárek a rozbalila ho. Uvnitř byl nádherný náhrdelník s perel.
,,Veselé Vánoce," řekl a usmál se na ni. ,,Pansy prosím odpusť mi. Byl jsem hlupák. Moc tě miluju a nechci tě ztratit, řekl Draco a pohladil ji po tváři.
Pansy se na něho usmála:,,Jo to jsi teda byl. Já tě taky moc miluju."
Draco dál na nic nečekal a sladce ji políbil. Už tě nikdy neopustím, nikdy!

Osudová Anglie 4. kapitola

8. prosince 2007 v 20:55 | Marťa |  *Osudová Anglie*
Marťa otevřela dveře, co jí dělili od pracovny. Pracovna ředitele Brumbála byla opravdu obrovská. Vešla do vnitř a rozhlížela se kolem sebe. Vypadá stejně jak ji popisovala v knize Rowlingová, napadlo ji hned když se dívala kolem sebe. Na stěně vedle sebe visely obrazy bývalých ředitelů Bradavic, kteří si něco brbrali pod nos a přelétávali z jednoho obrazu na druhý. Uprostřed pracovny byl velký stůl u kterého seděl na bidýlku fénix. Bylo vidět, že je to ještě mládě, ale byl moc roztomilý.
,,Srdečně Vás vítám v Bradavicích," přivítal ji mile Brumbál.
Vypadal o něco starší než v knize. Měl půlměsícové brýle, dlouhý bílý plnovous i vlasy a plášť dlouhý až k zemi.
,,Dobrý den," pozdravila Marťa.
Brumbál si sedl za svůj pracovní stůl a vybídl ji ať si také sedne. Marťa si tam šla sednout. Seděla přímo naproti němu a nemohla od něho odtrhnout oči. Stále si ho prohlížela.
,,Jak se vám líbí Bradavice? Vím, že k nám nastupujete a chtěl jsem se s vámi trochu seznámit a vysvětlit vám jak to tu chodí."
Marťa jenom přikyvovala hlavou a pozorně ho poslouchala. Připadala si tu tak zvláštně. Jako v nějaké pohádce, která se stala skutečností.
,,Až skončíme, pan Filch vás odvede do společenské místností a tam vás náš Moudrý klobouk zařadí do koleje," ukázal na otrhaný klobouk stojící na nedaleké poličce. Klobouk se hýbal sem a tam a pobrukoval si: ,, Bradavice, Brada Bradavice, každý z nás chce vědět víc, než ví, ať jste ještě hloupí jelimánci…"
,,Všichni doufáme, že se vám tu bude líbit a rychle si tu najdete nějaké přátelé," usmál se na ni.
To taky doufám. Ale kdyby to bylo tak lehké jak se zdá…Pomyslela si smutně.
,,Já taky doufám a určitě se mi tu bude líbit,"řekla a usmála se na něho.
,,Tak, základní informace jsem vám už sdělil a můžete se vydat na cestu. Přeji hodně štěstí a rád sem vás poznal.
,,Já vás také," odpověděla Marťa a vydala se zpátky za Filcem.
Ten na ni už netrpělivě čekal.
,,No to je dost. Už sem myslel, že se snad nikdy nedostavíte," řekl rozzlobeně.
,,Ale já," chtěla říct Marťa, ale Filch jí skočil do řeči: ,,Žádné ale, pojďte za mnou!" a vydali se do společenské místnosti. Jak se blížili Marťa začala být každým krokem nervóznější.
Jak mě asi přijmou? Jak se budu učit, když ani neumím žádné kouzlo a nemám žádné vybavení?
To se jí honilo hlavou a nemohla na to přestat myslet. Ani ne po 5 minutách přišli k obrovským dveřím za kterýma se ozývali hlasy a smích.
,,Jsme tady," oznámil jí Filch a otevřel dveře. ,,Dál už běžte sama a počkejte na pokyny ředitele Brumbála."
Marťa vešla a otevřel se jí pohled na čtyři dlouhé stoly stojící vedle sebe a včele byl jeden velký stůl u kterého seděli někteří učitelé. Jenom matně je poznávala, protože byla od nich velmi daleko. Síň byla už skoro plná studenty, kteří se mezi sebou vášnivě bavili. K její úlevě si jí všimlo jenom pár studentů a ti ji nevěnovali moc velkou pozornost. Marťa si vyhlídla volné místo u jednoho stolu a tam se posadila. Nic jiného nevnímala. Jenom se stále dívala kolem sebe a snažila se to všechno kolem sebe pochopit. Poslouchala jak se mezi sebou žáci baví o různých věcech. Najednou všichni začali utichat a dívali se směrem k učitelskému stolu. Ředitel Brumbál jako každý rok šel zahájit svou promluvu:
,,Milí studenti, jsem rád že jsme se tu zase všichni opět sešli. Chtěl bych vás tu srdečně přivítat v novém školním roce a popřát vám mnoho štěstí a zdarů. Chtěl bych vám oznámit, že od letošního školního roku k nám bude chodit nová studentka." Mezi studenty to zašumělo jak si mezi sebou začali šeptat.
,,Klid prosím," řekl vlídně.
Marťa to od stolu všechno pozorovala a nervozita ji zcela ovládla. Nemohla se ani pohnout jenom na něho zírala a čekala co bude dál.
,,Chtěl bych ji poprosit, aby přišla za mnou a my ji mohli zařadit do koleje," řekl a rozhlédl se po místnosti jakoby ji mezi těmi všemi studenty hledal.
Cože? Před všemi studenty? Křičel jí nějaký hlas v mysli.
Vstala a cítila, jak se do ní zabodávají pohledy všech studentů. Chtělo se jí utéct, ale neudělala to. Něco vní jí to bránilo prvést. Pomalu šla k němu a dívala se po studentech kolem. Pokaždé když kolem někoho šla viděla jak si šuškají a ukazují na ni. Bylo to pro ni docela trapné a ona se modlila ať už to má za sebou. Přišla k němu a sedla si na židli, kterou tam pro ni nachystal. Položil jí na hlavu Moudrý klobouk.
,,Tady je to zcela jisté. Patříš do," chvíli ji nechal napínat a pak prohlásil: ,,NEBELVÍR!"
Marťa si oddechla, že už to má za sebou. Brumbál ji poslal, ať si jde sednout k Nebelvírskému stolu. Přikývla a šla si sednout. Sedla si na kraj, aby jí nemohli moc otravoval otázkami. Když si sedla, kolem sedící se na ni otočili a začali se jí vyptávat.
,,Jak se jmenuješ?" zeptala se nějaká menší holka, které nebylo víc jak 14.
,,Marťa Milá," odpověděla a usmála se na ni.
Když jí holka chtěla položit další otázku Brumbál v té chvíli zatleskal a řekl:
,,Nechť vám chutná."
V tu cvíli na stolech se objevili pokrmy různých druhů a řadu z nich Marťa ani neznala. Všichni se dali do jídla a už si jí ani moc nevšímali. Marťa si vzala kousek vepřového masa s brambory a dala se do jídla. Oči jí sklouzli ke stolu zmijozelských a viděla jak si ji Malfoy prohlíží zamračeným pohledem. Pohled mu oplatila ještě s větší nechutí a pak si ho už vůbec nevšímala. Po večeři se začali studenti pomalu vytrácet do svých ložnic. Marti už se taky docela chtělo po tak dlouhém dnu spát, ale problém byl v tom, že nevěděla kde jsou Nebelvírské dívčí ložnice. Proto počkala až dojí i ta holka, s kterou se před tím bavila a poprosila ji, jestli by jí neukázala cestu.
,,No jasně. Já už tam taky jdu tak můžeš jít se mnou. A mimochodem jmenuju se Káťa Očková," řekla jí.
,,Děkuju a ráda jsem tě poznala," usmála se na ni Marťa.
Pak se obě děvčata vydala na cestu. Stoupali po schodech až do Nebelvírské věže. Už tam bylo hodně lidí, ale Marťa na ně neměla náladu a tak šla přímo do ložnice. Svou postel našla lehce. Byla na ní totiž jmenovka s jejím jménem a u ní byl ještě balíček.
Co to může být? Pomyslela si a rychle ho rozbalila.
V balíčku našla školní hábit a ještě kouzelnickou hůlku. Bylá krásná. Měla asi 10 palců na délku a nádherně se leskla.
No páni. To je něco. Jestli pak ale umím kouzlit. Usmála se pro sebe. To musím hned zkusit. Zapřemýšlela tedy a jedlo ji napadlo kouzlo.
,,Lumos," řekla odhodlaně. Chvíli se nich nedělo, ale pak se jí hůlka rozzářila.
Marťa div nevykřikla štěstím. Já umím kouzlit. To je super.
Když se ujistila, že to opravdu funguje vytáhla si ze své tašky, která ležela vedle postele, pyžamo a rychle se překlekla. Už se nemohla dočkat až si vleze do postýlky a odpočine si. Proto rychle věci schovala a lehla si.
Zítra je přece také den. Pomyslela si. Těsně než usnula si ještě pomyslela: Ale co domov a rodiče? Dlouho se tím ale netrápila, protože ji brzo přemohla únava a ona usnula tvrdým spánkem.

Super blog

8. prosince 2007 v 18:08 | Marťa |  Novinky
Ahojte lidičky,
mám tu pro vás velkou zprávu. Moje nejlepší kamarádka Míša má také blog s povídkami a píše mnohem, no co mnohlem, o mooooc líp než já. Její blog se nachází na www.me-hp-povidky.blog.cz.
Tady je i odkaz s ikonou:
Její povídky jsou taky s Harry Pottrovskou tématikou. Tak se podívejte, přečtěte a uvidíte sami, že se vám budou líbit.
Zatím se tu mějte... Pracuju na další kapitole. Marťa :)

Osudová Anglie 3. kapitola

1. prosince 2007 v 22:19 | Marťa |  *Osudová Anglie*
,,Blbost, já nemůžu být v Bradavicích, vždyť je to jenom ve knize."
Ale skutečnost byla jiná. Opravdu stála na nástupišti u Bradavic. Kolem bylo spousta jiných lidí, kteří si brali své věci a šli ke kočárům, které je měly odvést do Bradavic. Ale jak se sem mohla obyčejná dívka z mudlovského světa dostat, to nechápala. Štípla se, jestli nespí. Ale nespala. Byla čilá jako rybička.
,, To je úžasné. Já jsem v Bradavicích. Ale jak to? Jak jsem se sem mohla dostat?" to nemohla za žádnou cenu pochopit.
Vtom uslyšela jak Hagrid volá: ,,Martina Milá? Je tu někde Martina Milá?"
,,To jsem já," ozvala se Marťa roztřeseným hlasem.
,,Máte se hned po příjezdu dostavit k panu řediteli Albusu Brumbálovi," řekl jí Hagrid. Ale neznělo to od něho povýšenecky, naopak znělo to mile.
,,A proč," vydala ze sebe.
,,Nevím, chce s vámi asi něco probrat. Až dorazíte do školy Pan Filch vás tam odvede."
Marťa se už nezmohla ani na slovo. Jenom souhlasně přikyvovala. Ale jak se má dostat do školy? Vždyť ani neví jak a kudy se tam jde. Vzpomněla si, jak se v knize dostávají studenti do Bradavic a tak to chtěla zkusit. Když si brala věc,i ještě si všechno nevěřícně kolem sebe prohlížela, když v tom za sebou uslyšela:
,,Hermiono, nepoučuj mě pořád. Já za to nemůžu, že nejsem takový šprt jako ty."
Cože Hermiono? Rázem se otočila a spatřila před sebou samotného Harryho, Hermionu a také Rona. Ron se zase jako obvykle hádal s Hermionou. To nebyla žádná novinka.
Takže oni jsou tu také…To by mě ani ve snu nenapadlo. Přede mnou stojí hrdinové z nejpopulárnější knihy na světě. To není možné. Ale vypadají trochu jinak. Harry na rozdíl od svého filmového představitele vypadá úplně jinak. Daniel je o něco hezčí. Pomyslí si.
Hermiona si taky není moc podobná. Až na Rona jsou každý úplně jiní než filmoví hrdinové. Ale Ron je tedy o mnohem hezčí než ve skutečnosti. Pomyslí si a nemůže se na něho přestat dívat.
Ze snění ji probudí, když do ní narazí nějaký bezohledný páťák ze zmyjozelu Ale svou váhu neudrží a spadne z žuchnutím na zem.
Blbeček jeden. Au to byla ale perda.
Začne se sbírat ze země a rozhlíží se jestli ji nikdo neviděl. K její smůle se jí do očí přímo vysmíval Draco Mafoy.
Bože ten blbeček je tu taky. Zavrčí Marťa a vrhne na něj zlostný pohled.
,,Tady by se měl někdo naučit chodit," řehtá se jí do tváře i se svou partou ze zmyozelu.
,,Spíš by se tu měl někdo naučit používat mozek," řekne si pro sebe a snaží se je nevnímat.
,,Ty seš tu nová co? Nováčci se vždy poznaj. Blbý a neohrabaný," pokračuje ve výsměchu a ta jeho parta se tomu nepřestává smát a ještě ho v tom podporují.
,,Nech mě bejt Malfoy," zavrčím.
Ale to Malfoy slyšel a nemůže se odtrhnout od ponižování a jde k ní.
Je sejný jako ve knize, povýšenecký a arogantní. Zakroutí Marťa očima.
,,Ho ho, na mě si nějaká blbá mudlovská šmejdka nebude vyskakovat," zakřičí na ni, až se Marťa lekne.
Marťa se ale nechce nechat urážet a radši chce jít pryč. Vezme si věci a chystá se, že už půjde. Ale v tom jí Malfoy zabrání:
,,Ale kampak, kampak, nikam nepůjdeš když s tebou mluvím."
,,To si myslíš ty," odpoví mu Marťa s opovržením.
S povzdálí to vše pozoruje Harry, Ron a Hermiona a už se nemůžou dívat, jak si Malfoy vylívá zlost. A tak jsou Marti na pomoc.
,,Vypadni od ní Malfoy a nech ji nepokoji. Nic ti neudělala," řekne jako první Harry a postaví se mezi Marťu a Malfoe.
,,Ty se do toho nepleť, Pottre. Nebo…"
,,Co nebo?" skočí mu do řeči Ron a vytáhne hůlku.
,,Nechte toho panstvo a rozejděte se nebo vám dám už na začátku školního roku tres," zasáhne Hagrid.
To ale nikdo nechce , ani Malfoy ne. Naposledy se podívá s odporem na Marťu a pak zavelí své partičce:
,,Jdeme. Nebudeme se tu zahazovat s chátrou. Ještě se uvidíme Pottre," řekne a jeho celá banda a sním jsou rázem pryč.
Marťa si oddychne. Takový první den by si nepředstavovala ani ve snu. Už tu má první nepřátelé a to ještě k tomu nebezpečné nepřátelé.
,, Díky," řekne roztěkaně a stydí se.
,, Není zač. To je jen blbý Malfoy. Ten se nikdy nezmění," řekne Harry.
,,Všechno v pohodě?" zeptá se starostlivě Ron.
Marťa trochu zčervená a vykoktá ze sebe: ,,J-jo, v-vpohodě," a pokusí se o úsměv.
,,To je dobře, ale už musíme jít. Měj se," řekne Hermiona a všichni tři odejdou.
Tak tohle bude docela těžké tu být. Vzdychne si.
***
Když se konečně dostane do Bradavic opravdu ji tam čeká Filch. Málem ho nepoznala. Ale Paní Norrisová se přehlédnout nedá.
,,Martina Milá?" zeptá se jí chládně.
,,Ano to jsem já."
,,Věci nechte tu a pojďte za mnou, ředitel Brumbál chce s vámi o něčem mluvit," řekne jí a už jsou na cestě.
Jak tak procházejí chodbami si Marťa uvědomuje jak jsou Bradavice velké. Tolik síní, schodů, pokojů až se jí z toho zamotala hlava. Po chvíli cesty přišli k točitému schodišti.
,,Bílá labuť,"řekne Filch.
Jen ta slova dořekne schody se dají do pohybu a odkryjí skvěle ukrytou chodbu.
,,Dál už běžte sama. Já vás tady musím počkat, protože pak vás musím odvést ještě do Velké síně," řekne s odporem
Marťa na nic dalšího nečeká a bez váhání vyrazí do neznáma nahoru…

Proč?

1. prosince 2007 v 13:20 | Marťa |  Drabbles
Seděl pod stromem a přemýšlel proč se tohle muselo stát zrovna jemu. Měl chuť křičet. Cítil se jako by mu někdo vyrval srdce z těla. Jako by mu všechnu lásku a štěstí ukradla nějaká stvůra. Nedalo se to vrátit a to ho bolelo. Bolelo to tak moc .
Nejvíc ze všeho si přál smrt, protože by pak byl znovu se svou milovanou. Po tvářích mu tekl proud slz. Nebyly to slzy štěstí, ale slzy zlomeného srdce.
Proč ona…Nemohl to stále pochopit. Proč ne já. Ona si to nezasloužila. Je to jen moje vina. Ona nemusela zemřít. Proč to udělala.
Stále si lámal hlavu a nemohl přijít na to proč. Ale odpověď byla velmi jednoduchá. Její láska nedovolila, aby zemřel. Dobro zvítězilo nad zlem, ale to on nevnímal. Nevnímal už vůbec nic.
Ginny proč jsi to udělala…

Návrhy..

1. prosince 2007 v 12:29 | Marťa |  Novinky
Ahojte lidičky,
Mám tady pro vás nové oznámení...
Tady mi můžete psát nějaké návrhy na jednorázovky. Budu vám za to moc ráda a já je pak pro vás napíšu :) Už se na ně těším. Mějte se
Marťa