Leden 2008

Hlubiny moří

31. ledna 2008 v 14:37 | Marťa |  Básničky
Slunce bude stále vycházet,
ale ty se už nevzbudíš.
Slunce bude stále zacházet,
ale ty už večer nikdy nezaspíš.
Vidím tvé rty a chtěl bych je políbit,
cítím tvoji vůni.
Vidím tvé ruce a chtěl bych se tě dotýkat,
cítím tvůj pohled.
Klečím u tvého hrobu a říkám si proč?
to vím, že smrt si nevybírá.
Kdo ti ale pošeptal to strašné ,,skoč"
to ví jen hlubiny moří.

Spřátelení s Nerou

31. ledna 2008 v 11:52 | Marťa |  Novinky
Ahojky,
máme tady další spřátelení. Dnes je to s Nerou. Má krásné povídky. Její blog najdete na www.denca-ff.blog.cz . Bude se vám určitě líbit:)
Marťa

Harry Potter konečně vychází...

31. ledna 2008 v 11:48 | Marťa |  Novinky
Dneska je konečně k dostání Harry Potter 7. Už se nemůžu dočkat, až mi to sestra přinese. Docela jim to trvalo, ale aspoň jsme se měli na co těšit :) Škoda, že už je to poslední díl. Nemůžu se smířit s tím, že tohle je už konec.. No ale nebudu truchlit. Třeba nás něčím mile Rowlinqová překvapí:)
Marťa

Nový desing

30. ledna 2008 v 15:17 | Marťa |  Blog
Ahojky,

po dlouhé době jsem se rozhodla udělat nový desing na blogu. Zvolila jsem kombinaci fialové a oranžové. Myslím, že se mi povedl. Co myslíte?

Marťa

Prolog

29. ledna 2008 v 21:07 | Marťa |  *Všechno nebo nic*
Popis povídky: Hlavní postavou bude Draco Malfoy, kterému se po zjištění, že jeho otec je stmrtijed a pomáhá pánu zla, zhroutí celý svět. Dokáže se s tím vyrovnat a získat znovu lásku přátel? A ještě k tomu ho začnou zlobit sny. Jsou to ale ve skutečnosti sny? Nejsou to vidiny budoucnosti, minulosti nebo současnosti? To zjistíte sami. Přeji vám příjemné čtení a doufám, že se vám bude líbit :)
Je krásný teplý letní večer. Ležím na posteli a přemýšlím o životě. Prázdniny už končí a za pár dní se zase vrátím do Bradavic. Moc se mi tam nechce. Zvykl sem si na život plný radovánek a neučení se. Ale musím tam jít. Rodiče by nedovolili, abych lajdačil. Bude tam zase celý rok strašit ten magor Harry Potter. Ale já si sním poradím. Z přemýšlení mě vytrhne hlas matky.
,,Draco, pojď dolů. Už je přichystaná večeře," volá na mě.
Její hlas zní trochu nevrle. Otec už asi zase nebude spát doma. Matku to vždy velmi rozčílí. Zajímalo by mě, co stále dělá. Na ministerstvu přece nemají tolik práce. Překulím se na druhý bok a vůbec se mi nechce někam jít.
,,Draco," ozve se novu z kuchyně hlas mé matky. ,,Jestli nepřijdeš do 5 minut tak si to s tebou vyřídím."
Matka zase vyhrožuje. Radši půjdu. Nechci si dělat další peklo.
Vstane s postele a loudavými kroky se blíží ke dveřím. Než je otevře, koukne se ještě do zrcadla, které visí na zdi vedle dveří, aby zkontroloval jak vypadá. Sice ho nikdo jiný neuvidí, ale Draco už je takový. Musí vždy vypadat dobře.
***
,,Otec zase pracuje?" zeptám se matky u večeře, ale už předem znám odpověď.
,,Ano, přece víš, že teď, když se ty víš kdo vrátil, mají na ministerstvu spoustu práce," upře na mě pohled. Všimnu si, že její tvář vypadá unaveně. Už se na ní začínají sem tam objevovat jemné vrásky. Vypadá, jako by ji něco trápilo, ale nechce se mi svěřit. Snad se mi to jenom zdá.
,,Už máš sbaleno?" snaží se změnit téma.
,,Ne ještě ne. Zítra je přece taky den ne?" řeknu s úsměvem. Času je dost. A teď na žádné balení nemám ani pomyšlení. Musím si přece užít poslední dny prázdnin.
Po večeři se ještě rychle opláchnu a už se chystám jít ven. Dali jsme s Crabbem, Goylem a dalšími sraz u fontány na náměstí a půjdeme někam pařit. V rychlosti ještě vezmu flašku rumu a prásk, přemístím se tam. Všichni už tam čekají.
,,No to je dost," vyprskne na mě Crabbe.
,,No co co, rychleji už to nešlo. Matka mě zdržovala," vysvětluju.
,,Příště si ale pohni!"
,,Já si budu chodit kdy chci! Jestli se ti to nelíbí, můžeš mě přesvědčit o opaku,"navrhnu mu a zadívám se mu do očí. Z jeho pohledu cítím, že se mě bojí. Je dobré mít takovou autoritu. Oni budou skákat, jak já pískám. A jestli se jim to nelíbí. Mají smůlu. Musím se sám pro sebe usmát.
,,No tak už pojďme, nebo přijdeme pozdě," začne naléhat Goyle.
Nikdo už není proti a Crabbe už ani za celou cestu necekne. Teď už se nemůžeme přemístit. Je tu hodně mudlů. Musíme jít k Baru U Zeleného světa pěšky. Ale nevadí nám to. Není to daleko od fontány.
***
V baru je hodně mudlů. Vytáhnu flašku rumu a hned jak najdeme místo k sezení se do ní všichni pouštíme. Po chvíli už máme dobrou náladu a všichni jsme opilí. Včetně mě. Všimneme si holek, co sedí kousek od nás. Nenápadně na nás pokukují a my si nenecháme ujít příležitost a hned se s němá dáváme do řeči. Mám výhodu v tom, že na mě hodně holky letí a užívám si toho. Můžu mít přece každou na kterou si ukážu…

Nová kapitolovka ,,Všechno nebo nic"

29. ledna 2008 v 20:17 | Marťa |  Blog
Dobrý večer,
tak mám pro vás doufám dobrou zprávu. Rozhodla jsem se začít psát další kapitolovku. Bude se jmenovat Všechno nebo nic.
Děj v ní:
Hlavní postavou bude Draco Malfoy, kterému se po zjištění, že jeho otec je stmrtijed a pomáhá pánu zla, zhroutí celý svět. Dokáže se s tím vyrovnat a získat znovu lásku přátel?
Doufám, že se vám bude líbit....
Marťa

Spřátelení s Eliza

28. ledna 2008 v 21:29 | Marťa |  Novinky
Ahojky,
A máme tu další spřátelení sEliza. Její stránka je http://ff-by-paige-a-eliza.blog.cz/ . Má krásné povídky. Budou se vám líbit. Podívejte se a sami poznáte....
s pozdravem Marťa..

Osudová Anglie 7. kapitola

27. ledna 2008 v 21:48 | Marťa |  *Osudová Anglie*
Ale pravda to byla. Nebyl to nikdo jiný, než Malfoy s jeho kumpány. Pozorovali ji s úšklebkem na tváři a posmívali se jí. Marti neunikl ani Malfoův pohled. Byl ostrý a podezíravý. Ukazoval na ni prstem a obličej měl celý rudý smíchem.
,,Haha, podívejte na to nemehlo," rozesmál se a ukazoval na Marťu.
Co si jako myslí? Že mě může všude zesměšňovat? Ne to ne! Problesklo Marti hlavou.
Rozletěla se k němu a vůbec si nevšímala lidí, co se kolem začali shromažďovat, a pozorovali šarvátku mezi nimi. Přiletěla k němu tak blízko, až se Malfoy bál, že ho porazí koštětem. Ale nestalo se tak. Marťa to neměla vůbec v úmyslu. Trochu ji potěšilo, když uviděla snad jen na chvilinku strach v Malfoových očích.
,,Co to děláš? Zbláznila ses?" vyprsk na ni.
,,No na to bych se snad měla ptát já tebe, nemyslíš?" utrhla s na něj.
Malfoy se jen uchechtl: ,,Pozoruju jedno nemehlo." A je ho kumpáni se tomu začali ohromě smát.
Marťa věděla, jak rudne vztekem. I v normálním světě měla sice nepřátele, ale ti nebyly jak tady tenhle. Měla pocit, že si na ni zasedl, že jí chce udělat ze života peklo. Jeho oči byly plné opovržení, když se na ni díval. Bylo na první pohled jasné, že ji nenávidí. Ale proč? Co mu udělala?
,,To myslíš sebe?" rýpla si do něj. ,,To opravdu sedí od někoho, kdo ani neumí nasednout na koště."
To ale radši říkat neměla. Věděla, že Malfoy umí výborně létat na koštěti, ale nemohla se udržet. Byl na něj moc nazlobená. Ale Malfoy nesnášel, když se někdo do něj naváží a ponižuje ho. Upřel na ni nenávistný pohled a vstal.
,,Sklapni, ty vůbec nevíš, co já sem zač," utrhl se na ni a vytáhl hůlku. ,, Accio Nimbus."
Z hůlky vyletělo modré světlo a letělo neznámo kam. Marťa věděla, co je to za kouzlo. Má přivolávat předměty. Uvědomila si, že je zle. Ale ponížit se přece nenechá. Rozhodla se vyčkat na to, co se bude dít dál. Najednou se ozval svištivý zvuk. Něco letělo vzduchem. Marťa se otočila a uviděla, jak se něco blíží od hradu. Bylo jí hned jasné co to je. Byl to Malfoovo koště. Když už bylo u nich, Malfoy ho obratně chytil a nasedl.
,,Ještě si myslíš,že neumím nasednout na koště?" zeptal se posměšně a rozletěl se na hřiště.
Marťa se nedala zastrašit: ,,O jsem velice zastrašená o velký vládce košťat," dělala si z něj srandu a rozletěla se k němu.
To už Malfoy nesnesl. Chtěl na ni znovu vyjet, ale v tom ho něco napadlo. Bude s ní závodit a udělá z ní naprostého blbce. Ano to je super nápad, napadlo ho. Vyzve ji na závod a jestli vyhraje tak ji už nechá být a jestli ne, vymyslí si něco, co pro něj bude muset udělat. On věděl, že určitě vyhraje. Podíval se na ni se zvláštním pohledem, který Marti naháněl husí kůži.
,,Mám pro tebe takový návrh," začal a Marťa.
,,No tak to bych chtěla vědět jaký," vysmála se mu, ale Malfoy, jako by si toho vůbec nevšímal.
,,Dáme si závody a jestli vyhraješ ty, tak tě už nebudu otravovat a jestli vyhraju já, uděláš pro mě nějakou službičku.Co na to říkáš?" při slově ,,službičku" mu zajiskřilo v očích.
Marťa nevěděla co má říct. Nabídka, že by ji už nikdy neotravoval, byla lákavá, ale co když ji porazí? Co bude žádat? Na to nechtěla pomyslet. Ona musí vyhrát. Rozhodla se, že to zkusí.
,,No tak dobře, jsem pro."
Bylo vidět, že Malfoe tahle odpověď potěšila.
,,Super. Tak budeme závodit, kdo nejrychleji přiletí k vrbě mlátičce, utrhle z ní větev a vrátí se zpátky. Ten kdo to zvládne nejrychleji vyhraje."
Davem to zašumělo. Vrba mlátička byla moc velké sousto. Marťa si to uvědomovala, ale co teď? Už couvnout nemůže. Malfoy přikázal jednomu prvákovi, aby jim to odstartoval.
,,Tři, dva, jedna, start!"
Při slově start se oba dva rozletěli. Už od začátku vedl Malfoy. Marťa byla ale taky moc rychlá a vzdálenost mezi nimi se začala rychle zmenšovat. Malfoy byl schopný udělat cokoliv, aby vyhrál. Byl schopný i podvádět. Když se blížili k vrbě mlátičce Marťa vycítila, že Malfoy zpomaluje a přidala. To jí hned pomohlo a přeletěla ho. Marťa byla ráda, že je první. Když se snažila utrhnout větvičku, Malfoy do ní v plné rychlosti vrazil. Chyběl kousíček a shodil ji z koštěte. To měl také v plánu, ale Marťa byla silná a nenechala se.
,,Co blbneš?" rozkřikla se na něj.
,,Co myslíš, vyhrávám," řekl a utrhl větvičku.
,,Nějak si věříš, nezdá se ti?"
Ale Marťa vůbec netušila, že ji očaroval koště. Když utrhla větvičku a snažila se rozletět nešlo to. Bylo to , jakoby je tam držela nějaká neviditelná ruka.
,,Co to děláš?" utrhla se na něj. ,,To přece nemůžeš. Ty podvádíš!"
Marťa se snažila nějak z toho kouzla dostal, ale nešlo to. Malfoy nepovolil a nepovolil.
,,A kdo říkal, že se nesmí podvádět? Měj se tu pěkně," dodal se smíchem a rozletěl se pryč. Marťa si uvědomovala, že už vyhrát nemůže.
Nakonec se mu to podařilo. Povzdychla si.
Štěstěna ji ale přála. Když se Malfoy snažil vyletět ze spletitých větviček, nezahlédl, jak se k němu jedna blíží. V šiml si ji až když bylo pozdě. Ozvalo se hlasité prásk. Malfoy nestačil ani vyjeknout a padal dolů. Marťa se strašně lekla. I když ho neměla ráda, nechtěla, aby se mu něco stalo. Nepatřila k lidem, co přejí smůlu. Ale co mohla dělat, když ji tam připoutal?
Malfoy se žuchnutím spadl na zem. Díky bohu to nebylo tak vysoko a nic se mu nestalo. Marťa si oddechla a cítila, jak Malfoy pomalu ztrácí kontrolu nad jejím koštětem až ji ztratil úplně. Sletěla blíže k němu.
,,Neříkej hop, dokud nepřeskočíš." Řeklamu jen s úšklebkem a rozletěla se zpátky ke hřišti.
Malfoy zůstal, jako opařený. Nevěděl co to pořekadlo znamená, ale to mu teď bylo jedno. Uvědomoval si, že prohrál a zuřil.
Když Marťa přiletěla jako první, všichni ji tleskali a gratulovali jí. Když se nepočítá Harry Potter, tak ho ještě nikdo nikdy neporazil. Marťa byla šťastná. Konečně těď už bude mít od něho pokoj.
***
Když se vracela do společenské místnosti, venku už se stmívalo. Hledala Káťu, aby si mohly ovšem promluvit. Musela jí sdělit co se stalo. Našla ji rychle. Seděla u krbu a dívala se, jak se plameny ohně plazí po dřevě a pomalu je spalují.
,,Nazdar Káťo," pozdravila ji a všechno ji povyprávěla. Káťa se nezmohla ani na slovo. Když jí Marťa povyprávěla co se stalo Malfoovi, vyprskla Káťa smíchy, až se na ně začali lidé ve společenské místnosti otáčet.
,,No tak to toho teď lituju, že jsem tam nešla s tebou. Pěkně jsi mu to natřela a aspoň teď už budeš mít od něho pokoj."řekla Káťa a znovu se zadívala na plameny.
,,To doufám," řekla si jen tak pro sebe Marťa. Měla ale takové zlé tušení, že toho ten Malfoy nenechá a po dnešku to bude ještě horší. Ale možná se v něm mýlí. Jen čas ukáže, co je zač.

Osudová Anglie 6. kapitola

19. ledna 2008 v 21:23 | Marťa |  *Osudová Anglie*
Přicházela k nim Hermiona společně s Harrym a Ronem. Marťa vůbec neměla ponětí co po ní chtějí. Neville se na ni podíval a usmál se. V jeho pohledu se skrývala útěcha. Vydal se k nim a už z dálky je zdravil.
,,Ahoj,"pozdravil a usmál se na ně.
,,Ahoj Neville," řekli zároveň.
,,Ahoj Marťo," pozdravila ji Hermiona.
Neville se podivil tomu, že už ji znají. Zrovna jim ji chtěl představit. ,,Tak vy už se znáte?" Přejel pohledem z Marti na Hermionu.
,,Ahoj," pozdravila ji také Marťa nesměle. ,,Jo známe, už jsme se jednou potkali," vysvětlila to Marťa Nevillovi.
,,Aha, tak to jo," odpověděl Nevill a dál už se na nic neptal. Nastala chvíle ticha. Marťa se cítila trapně a nevěděla co má říct. Nakonec ticho prolomila Hermiona.
,,Chtěla sem se tě na něco zeptat," začala. ,,Víš jak tě dneska Snape zkoušel?"
Marti to bylo hned jasné.
,,Aha tak vy se mi chcete taky vysmát, jak jsem blbá?" povzdychla si Marťa a chtěla odejít.
Ron ji ale zadržel: ,,Ale né, počkej chvilku, tohle si o tobě nemyslíme. Snape je debil."
Marťa se na něj podívala skeněnýma očima. Bylo jí to strašně líto. Všechno zkazila už na začátku. A teď si o ní ještě budou myslet, že je pitomá.
,,My jsme ti chtěli jenom nabídnout pomoct s učením. Doučovat tě a vysvětlit ti to čemu nebudeš rozumět," usmála se na ni Hermiona.
Marťi spadl kámen ze srdce. Moc ji potěšilo, že jí chtějí pomoct.
,,Jejda, promiňte, já jsem myslela…" sklopila oči a cítila se provinile.
,,Ne to je v pořádku," uklidnila ji Hermiona. ,,Jestli by se ti to hodilo tak by jsme se mohli sejít zítra tak kolem sedmé večer v Nebelvírské společenské místnosti a tam bych tě mohla začít doučovat," navrhla jí Hermiona a Harry s Ronem, také s Nevillem jenom přikyvovali a čekali, co odpoví.
Marťa chvíli přemýšlela, jestli si z ní třeba nedělají srandu, ale jejich pohled ji ujistil, že ne.
,,Jo, to by šlo. Moc děkuji, to je od vás strašně milé. Opravdu moc děkuji a budu se snažit," řekla a štěstím je chtěla obejmout. V poslední chvíli se zarazila. Co by si o ní pomysleli? Věnovala jim jenom rozzářený úsměv plný radosti.
,,Tak dobře domluveno," ujistila ji v tom Hermiona. ,,My už ale musíme jít. Čeká na nás Hagrid. Tak se zatím měj." Rozloučili se s ní a vydali se za Hagridem.
Marťa byla štěstím bez sebe. Už si vůbec nelámala hlavou nad tím co se stalo v hodině. Myslela jen na zítřek a už se těšila až je zase potká a také, že se něco nového naučí. Radost z ní jen vyzařovala a Neville byl moc rád, že už je zase tak jako vždy.
,,No vidíš. A teď když tě bude Hermiona doučovat, tak budeš profík v lektvarech," usmál se.
,,Ale jdi ty brepto. Radši pojďme na oběd nebo nám všechno sní," navrhla Marťa a vydali se na oběd.
***
Odpolední hodiny uběhly rychle. Marťa si poprvé vyzkoušela jaké to je být v na hodině obrany proti černé magii. Na tuhle hodinu se moc těšila. Měla ji z všech nejradši. A také jí to šlo. Na tohle měla určitě nadání. Cítila to. Profesor Moody se jí také líbil. Byl to správný učitel. Už na první pohled vypadal spravedlivě a nebojácně. Ale byla také ráda, že, po všech hodinách měla konečně zase volno. Mohla si odpočinout. Na první den se toho událo opravdu hodně.
Marťa šla do společenské místnosti. Chtěla si prolistovat učebnice a jenom tak zběžně se podívat co budou brát. Moc ji to zajímalo. Ale nedostala se k tomu. Když totiž vcházela do dveří společenské místnosti, hned na ni mávala Káťa, ať jde za ní.
,,Nazdárek," řekla Káťa a nabídla jí místo vedle sebe.
,,No ahoj. Co tu děláš? Neměla jsi mít ještě jednu hodinu?" zajímala se Marťa.
,,Jo měla, ale profesorka McGonagalová nemohla přijít. Měla nějaké zařizování, tak nám hodina odpadla," vysvětlila jí. ,,A co ty? Jaký byl Snape?" vyzvídala.
,,No ani se neptej. Byla to hrůza. Udělal ze mě absolutního idiota," postěžovala si Marťa a svalila se na gauč.
,,Jo tak to on umí velmi dobře. Nic si z toho nedělej on si chce jen vytvořit autoritu a tak. Musí přece být ten nejlepší na světě," řekla ironicky Káťa a snažila se při tom napodobit jeho hlas.
Tomu se musela Marťa zasmát. Káťa byla opravdu kvítko. Ze všeho si dělala legraci, ale dokázala hodně potěšit. Marťi vždy moc připomněla její domov. Její taťka je taky takový komik. Trochu se jí sevřelo srdce, když pomyslela na rodiče.
,,Co je ti?" zeptala se Káťa protože si všimla jejího nepřítomného pohledu.
,,Nic, jenom jsem se tak zamyslela."
Najednou Marťa dostala super nápad. No že ji to nenapadlo už dřív. Vždycky se chtěla proletět na koštěti. To byl její sen a teď si ho může splnit.
,,Káťo?"
,,Co?" zeptala se jí Káťa a odložila knížku, ve které listovala.
,,Nechtěla by sis jít na chvíli zalétat na koštěti na famfrpálovém hřišti?" zeptala se jí se zájmem Marťa.
,,Co? Na koštěti? Ne to ne. Na něj mě nedostaneš."
Marťa se podivila a nevěděla proč nechce jít.
,,Proč? Pojď. Já bych si to chtěla zkusit. Prosím," snažila se ji přemluvit Marťa, ale nebylo to nic platné. I když se jí vyptávala proč nechceš jít, tak jí to Káťa neřekla. Marťa se ale nedala odradit a rozhodla se, že tam půjde sama.
,,Tak dobře když nechceš, tak nechceš," pokrčila rameny a vstala. ,,Já jdu. Uvidíme se u večeře." Po cestě se Marťa ještě otočila a zeptala se ještě Káti: ,,Košťata jsou v přístřešku u hřiště že?"
Káťa jen přikývla. Jak ona to všechno může vědět, pomyslela si. Než se jí ale na to stihla zeptat, byla Marťa ta tam.
***
Marťa našla přístřešek docela brzo. Bylo to malé stavení. Krčilo se vedle tribun a vypadalo docela staře. Dveře byly nebyly zamklé. Marťa vzala za kliku. Klika byla trochu rezavá a vrzala. Z venku vypadal docela strašidelně. Když Marť vešla do přístřešku, prostor uvnitř vypadal úplně jinak. Byl celý krásně vymalovaný. Nikde žádné stopy po tom, že by to bylo staré stavení. Tomu se Marťa úplně podivila. Vzadu u stěny bylo poskládáno asi 10 košťat. Marťa k nim přišla. Prohlížela si je. Dřevo, z kterého byly vyrobené, ještě nikdy neviděla. Jedno koště jí padlo do oka. Hned věděla, že si tohle musí vzít. Nějak ji přitahovalo. Vzala ho do ruky. Bylo lehoučké jako pírko. Marťa se už nemohla dočkat až na něj nasedne.
Na hřišti moc lidí nebylo. Jenom dva lidé, které Marťa neznala, opodál létali také na koštěti, ale ti si ji vůbec nevšimli. A to Marťi vůbec nevadilo. Naopak byla ráda. Aspoň se jí nikdo nebude smát, kdyby jí to nešlo. Nasedla na koště.
A je to tu, pomyslela si když začala pomalu vzlétat od země. Trochu se bála, ale také to byl krásný pocit. Trochu se nahnula dopředu a koště se rozletělo.
To je nádhera…
Vlasy jí vlály kolem tváře. Vítr se jí otíral o obličej a celé tělo. Moc se jí to líbilo. Rychle přišla na to, jak se koště ovládá. Bylo to docela jednoduché. Létala sem a tam. Ani nevěděla jak dlouho už létá. Jednou letěla rychleji, jednou pomaleji. Doleva, doprava. Cítila se volná. Když si začínala být jistější, zkoušela i nějaké akrobatické kousky. Otočka se jí velmi líbila. Tu si zkoušela několikrát. Po chvíli si musela ale odpočinout a tak jen zastavila koště nad zemí a kochala se krásou přírody.
Myslím, že mi to docela jde. Byla spokojená sama se sebou. Aspoň něco mi jde.. pomyslela si.
Dívala se všude kolem. Krajina byla nádherná. Podzim se ještě vůbec neprojevoval. Všechno bylo krásně zelené. Když přejížděla očima hlediště zarazila se. Rozčílením málem spadla z koštěte.
To snad není pravda!!! pomyslela si naštvaně…

Miluji tě...

12. ledna 2008 v 17:56 | Mattynda |  Drabbles
Miluji tě a ty se mi směješ. Miluji tě a ty mnou pohrdáš. Miluji a ty mě přehlížíš. Vše co jsme spolu prožili je pryč. A to jen kvůli mně. Miluji tě a ty při těch slovech mlčíš. Já vím, jsem za to zodpovědný. Všechno jsem pokazil. Zradil jsem tě. A to se neodpouští. Kde jsou ty časy, kdy jsi byla mou a já tvým. Ty jsi měla být všechno v mém životě a já tě podvedl. Nikdy si to neudpustím. Slzy se ti koulí z očí. Ale já se jen mohu dívat na tebe. Nikdy se tě už nemůžu dotknout. Miluji tě a ty se mi vzdaluješ. Sbohem má lásko. Sbohem.
Promiňte mi. Já jsem se rozepsala a nevlezla se do 100 slov. Prosím omluvte mě.