Osudová Anglie 7. kapitola

27. ledna 2008 v 21:48 | Marťa |  *Osudová Anglie*
Ale pravda to byla. Nebyl to nikdo jiný, než Malfoy s jeho kumpány. Pozorovali ji s úšklebkem na tváři a posmívali se jí. Marti neunikl ani Malfoův pohled. Byl ostrý a podezíravý. Ukazoval na ni prstem a obličej měl celý rudý smíchem.
,,Haha, podívejte na to nemehlo," rozesmál se a ukazoval na Marťu.
Co si jako myslí? Že mě může všude zesměšňovat? Ne to ne! Problesklo Marti hlavou.
Rozletěla se k němu a vůbec si nevšímala lidí, co se kolem začali shromažďovat, a pozorovali šarvátku mezi nimi. Přiletěla k němu tak blízko, až se Malfoy bál, že ho porazí koštětem. Ale nestalo se tak. Marťa to neměla vůbec v úmyslu. Trochu ji potěšilo, když uviděla snad jen na chvilinku strach v Malfoových očích.
,,Co to děláš? Zbláznila ses?" vyprsk na ni.
,,No na to bych se snad měla ptát já tebe, nemyslíš?" utrhla s na něj.
Malfoy se jen uchechtl: ,,Pozoruju jedno nemehlo." A je ho kumpáni se tomu začali ohromě smát.
Marťa věděla, jak rudne vztekem. I v normálním světě měla sice nepřátele, ale ti nebyly jak tady tenhle. Měla pocit, že si na ni zasedl, že jí chce udělat ze života peklo. Jeho oči byly plné opovržení, když se na ni díval. Bylo na první pohled jasné, že ji nenávidí. Ale proč? Co mu udělala?
,,To myslíš sebe?" rýpla si do něj. ,,To opravdu sedí od někoho, kdo ani neumí nasednout na koště."
To ale radši říkat neměla. Věděla, že Malfoy umí výborně létat na koštěti, ale nemohla se udržet. Byl na něj moc nazlobená. Ale Malfoy nesnášel, když se někdo do něj naváží a ponižuje ho. Upřel na ni nenávistný pohled a vstal.
,,Sklapni, ty vůbec nevíš, co já sem zač," utrhl se na ni a vytáhl hůlku. ,, Accio Nimbus."
Z hůlky vyletělo modré světlo a letělo neznámo kam. Marťa věděla, co je to za kouzlo. Má přivolávat předměty. Uvědomila si, že je zle. Ale ponížit se přece nenechá. Rozhodla se vyčkat na to, co se bude dít dál. Najednou se ozval svištivý zvuk. Něco letělo vzduchem. Marťa se otočila a uviděla, jak se něco blíží od hradu. Bylo jí hned jasné co to je. Byl to Malfoovo koště. Když už bylo u nich, Malfoy ho obratně chytil a nasedl.
,,Ještě si myslíš,že neumím nasednout na koště?" zeptal se posměšně a rozletěl se na hřiště.
Marťa se nedala zastrašit: ,,O jsem velice zastrašená o velký vládce košťat," dělala si z něj srandu a rozletěla se k němu.
To už Malfoy nesnesl. Chtěl na ni znovu vyjet, ale v tom ho něco napadlo. Bude s ní závodit a udělá z ní naprostého blbce. Ano to je super nápad, napadlo ho. Vyzve ji na závod a jestli vyhraje tak ji už nechá být a jestli ne, vymyslí si něco, co pro něj bude muset udělat. On věděl, že určitě vyhraje. Podíval se na ni se zvláštním pohledem, který Marti naháněl husí kůži.
,,Mám pro tebe takový návrh," začal a Marťa.
,,No tak to bych chtěla vědět jaký," vysmála se mu, ale Malfoy, jako by si toho vůbec nevšímal.
,,Dáme si závody a jestli vyhraješ ty, tak tě už nebudu otravovat a jestli vyhraju já, uděláš pro mě nějakou službičku.Co na to říkáš?" při slově ,,službičku" mu zajiskřilo v očích.
Marťa nevěděla co má říct. Nabídka, že by ji už nikdy neotravoval, byla lákavá, ale co když ji porazí? Co bude žádat? Na to nechtěla pomyslet. Ona musí vyhrát. Rozhodla se, že to zkusí.
,,No tak dobře, jsem pro."
Bylo vidět, že Malfoe tahle odpověď potěšila.
,,Super. Tak budeme závodit, kdo nejrychleji přiletí k vrbě mlátičce, utrhle z ní větev a vrátí se zpátky. Ten kdo to zvládne nejrychleji vyhraje."
Davem to zašumělo. Vrba mlátička byla moc velké sousto. Marťa si to uvědomovala, ale co teď? Už couvnout nemůže. Malfoy přikázal jednomu prvákovi, aby jim to odstartoval.
,,Tři, dva, jedna, start!"
Při slově start se oba dva rozletěli. Už od začátku vedl Malfoy. Marťa byla ale taky moc rychlá a vzdálenost mezi nimi se začala rychle zmenšovat. Malfoy byl schopný udělat cokoliv, aby vyhrál. Byl schopný i podvádět. Když se blížili k vrbě mlátičce Marťa vycítila, že Malfoy zpomaluje a přidala. To jí hned pomohlo a přeletěla ho. Marťa byla ráda, že je první. Když se snažila utrhnout větvičku, Malfoy do ní v plné rychlosti vrazil. Chyběl kousíček a shodil ji z koštěte. To měl také v plánu, ale Marťa byla silná a nenechala se.
,,Co blbneš?" rozkřikla se na něj.
,,Co myslíš, vyhrávám," řekl a utrhl větvičku.
,,Nějak si věříš, nezdá se ti?"
Ale Marťa vůbec netušila, že ji očaroval koště. Když utrhla větvičku a snažila se rozletět nešlo to. Bylo to , jakoby je tam držela nějaká neviditelná ruka.
,,Co to děláš?" utrhla se na něj. ,,To přece nemůžeš. Ty podvádíš!"
Marťa se snažila nějak z toho kouzla dostal, ale nešlo to. Malfoy nepovolil a nepovolil.
,,A kdo říkal, že se nesmí podvádět? Měj se tu pěkně," dodal se smíchem a rozletěl se pryč. Marťa si uvědomovala, že už vyhrát nemůže.
Nakonec se mu to podařilo. Povzdychla si.
Štěstěna ji ale přála. Když se Malfoy snažil vyletět ze spletitých větviček, nezahlédl, jak se k němu jedna blíží. V šiml si ji až když bylo pozdě. Ozvalo se hlasité prásk. Malfoy nestačil ani vyjeknout a padal dolů. Marťa se strašně lekla. I když ho neměla ráda, nechtěla, aby se mu něco stalo. Nepatřila k lidem, co přejí smůlu. Ale co mohla dělat, když ji tam připoutal?
Malfoy se žuchnutím spadl na zem. Díky bohu to nebylo tak vysoko a nic se mu nestalo. Marťa si oddechla a cítila, jak Malfoy pomalu ztrácí kontrolu nad jejím koštětem až ji ztratil úplně. Sletěla blíže k němu.
,,Neříkej hop, dokud nepřeskočíš." Řeklamu jen s úšklebkem a rozletěla se zpátky ke hřišti.
Malfoy zůstal, jako opařený. Nevěděl co to pořekadlo znamená, ale to mu teď bylo jedno. Uvědomoval si, že prohrál a zuřil.
Když Marťa přiletěla jako první, všichni ji tleskali a gratulovali jí. Když se nepočítá Harry Potter, tak ho ještě nikdo nikdy neporazil. Marťa byla šťastná. Konečně těď už bude mít od něho pokoj.
***
Když se vracela do společenské místnosti, venku už se stmívalo. Hledala Káťu, aby si mohly ovšem promluvit. Musela jí sdělit co se stalo. Našla ji rychle. Seděla u krbu a dívala se, jak se plameny ohně plazí po dřevě a pomalu je spalují.
,,Nazdar Káťo," pozdravila ji a všechno ji povyprávěla. Káťa se nezmohla ani na slovo. Když jí Marťa povyprávěla co se stalo Malfoovi, vyprskla Káťa smíchy, až se na ně začali lidé ve společenské místnosti otáčet.
,,No tak to toho teď lituju, že jsem tam nešla s tebou. Pěkně jsi mu to natřela a aspoň teď už budeš mít od něho pokoj."řekla Káťa a znovu se zadívala na plameny.
,,To doufám," řekla si jen tak pro sebe Marťa. Měla ale takové zlé tušení, že toho ten Malfoy nenechá a po dnešku to bude ještě horší. Ale možná se v něm mýlí. Jen čas ukáže, co je zač.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliza Eliza | Web | 28. ledna 2008 v 20:12 | Reagovat

Moc krásná povídka-tahle kapitola se ti povedla.

Nechceš se spřátelit?

2 Marťa Marťa | Web | 28. ledna 2008 v 20:35 | Reagovat

Jé děkují... Klidně se spřátelím.. :) Budu moooooc ráda..

3 If* If* | Web | 30. ledna 2008 v 19:26 | Reagovat

Tahle povídka se mi opravdu moc líbí a těším se na pokračování;-)

4 MarryT MarryT | Web | 8. února 2008 v 21:33 | Reagovat

No taky si myslím že to Malfoy nenechá jen tak....

5 silvus silvus | 10. března 2008 v 21:58 | Reagovat

já bych nemohla kdyby se malfoy do ní zamiloval!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama