Červen 2008

Splněná přání 6 kapitola

30. června 2008 v 19:50 | Papricka |  Splněná přání
Severus seděl s Lee a držel jí kolem ramen. Z očí mi vyhrkli další slzy (pozn. autorky:jsem ale ubrečená), rychle jsem se otočila, a utíkala chodbou pryč.

Najednou jsem do někoho vrazila. Nebyl to nikdo jiný než ředitel Brumbál.
"Dobrý večer slečno, potřebuji s vámi mluvi,." řekl a rozešel se chodbou. Otřela jsem si tedy slzy a vydala se za ním.
"Pane řediteli, kam to jdeme?" zeptala jsem se zvědavě.
"Patrisio vím, že ti chybí tví příbuzní. Nechtěl jsem, abys byla nějak smutná, a proto ti také dovolím, abys mohla své příbuzné a kamarády vidět, ale jen o vánočních prázdninách," řekl a zadíval se na mě svýma pomněnkovýma očima.
Nevím, co mě to napadlo, ale vrhla jsem se mu do náruče. "Moc Vám děkuji." vyrazila jsem ze sebe a pak jsem si uvědomila že Brumbála stále držím.
"Promiňte." špitla jsem potichu.
"Nic se neděje." usmál se na mě a poprvé mi ten jeho úsměv nevadil. "Tak pojď, ukážu ti, kde najdeš onu věc, která ti pomůže je vidě," řekl a já nic nenamítala.


Přišli jsme před obrovské mramorové dveře, na kterých byly vyrytí hadi.
"Pane řediteli. A mohla bych se vrátit?"
"To já bohužel nevím, ale přijde to v nečekanou chvíli. Pokud si to však budeš hrozně moc přát, tak se vrátíš," odpověděl mi a otevřel ty nádherné dveře.
Já se zatím vrátit nechci. Řekla jsme si v duchu a pozorovala tu krásu před sebou. Nikdy jsem neviděla tak nádherný pokoj.

Vše bylo ve tmavém provedení, strop podpíraly mramorové sloupy, podlaha byla pokryta huňatým kobercem. Na pravé straně byl krb z tmavého dřeva a byly na něm vyryty jakési ornamenty. Před ním byl skleněný stolek a u něj dvě křesla s pohovkou. Vedle byla postel s nebesy, povlečená v černém saténu. Na levé straně byla okna s šedými závěsy. Za okny foukal prudký vítr, který si pohrával s vločkami sněhu.
Ať jsem se dívala, jak jsem chtěla, nemohla jsem najít věc, kvůli které jsme sem přišli.

"Asi hledáš tu věc, která ti je ukáže," neptal se, jen konstatoval.
"Ano, ale nikde ji nevidím." odpověděla jsem a hleděla, co bude dál.
Brumbál přešel ke krbu a hůlkou přejel přes ornamenty, ty se začali pohybovat a on vykřikl "famifride". Z konce hůlky všlehl černý paprsek a nad krbem se objevilo něco jako obrazovka. Uviděla jsem tam babičku s dědou, jak sedí u televize a o něčem si povídají.

Brumbál se posadil do křesla a já na pohovku.
"Myslí si, že jsi v kómatu," řekl mi.

"Aha," řekla jsem a zadívala se zpátky na obrazovku.
Byly tam mí přátelé, tak moc mi tu chyběli.
"Už bychom měli jít, za chvíli je večerka. Nerad bych, aby nás objevil pan Filch. A ještě nezapomeň, můžeš sem jen o vánočních prázdninách," připomněl mi Brumla.
"Tak tedy, dobrou noc Patrisio." popřál mi a ještě než vyšel z místnosti, řekl "mifaderif".
"Dobrou noc pane profesore."

…..

Když jsem se vrátila do pokoje, Sarah na mě skočila. "Děje se něco?" zeptala jsem se trochu vystrašeně, když mě pustila.

"Kde jsi zase byla? Měla jsem o tebe strach!" zašklebila se na mě.

"Byla jsem s Brubálem. Ne, neptej se mě proč, všechno ti řeknu až ráno," řekla jsem dřív, než se mě stačila zeptat.

"Dobře, dobře." mumlala Sarah. Začala jsem se převlíkat do své černozelené košilky na spaní. Sarah zalezla zpátky do postele a zatáhla závěsy, já ji napodobila a řekla "Dobrou". Za chvíli přišla odpověď a já usnula.
Ráno jsem se probudila celkem brzy. Právě vycházelo slunce. Potichu jsem vešla do koupelny a udělala ranní hygienu.
Byla sobota a mělo se jít na poslední návštěvu před prázdninami do Prasinek.
Tam se mi vůbec nechtělo, ale musela jsem jít koupit dárky. Oblékla jsem se do pohodlného oblečení a vydala se na snídani.
Na chodbě jsem nikoho nepotkala.
Ve Velké síni bylo jen pár studentů a to převážně u Havraspárského stolu. U Zmjozelského seděl jen Lucius Malfoy a u profesorského stolu byl jen Brumbál.
Lucius seděl sám, což pro mě bylo novinkou, vždy totiž seděl se svojí partou.
"Ahoj!" zaznělo vedle mě arogantně. Nebyl to nikdo jiný než Malfoy.

Já si ho ale nevšímala, jako celou tu dobu, co jsem zde na hradě.
"Neumíš slušně pozdravit, ty lůzo?!".
"Umím, ale s takovými pitomci, jako jsi ty, se nebavím!" odfrkla jsem si a dál se věnovala své snídani.
"Co si to řekla?" zahřměl Lucius, ale mě nijak nevylekalo.

"Že jsi pitomec! Mám ti to snad říct laicky či co?!"
Malfoy namě šokovaně zíral. Tohle si na něj asi ještě nikdo nedovolil.
"Hele Lucie, já nemám náladu se tady bavit s takovým peroxidem, takže sbohem!" . Vstala jsem a odcházela z Velké síně.
Hňup jeden, zkazil mi celou snídani. Nadávala jsem na něj v duchu.
…......
Došla jsem do společenký a uviděla Sarah a Toma, v křeslech u krbu. "Ahoj, Pat!" pozdravili mě. "Ahoj!"

"Už jsi byla na snídani?" zeptala se Sarah.
"Jo" odpověděla jsem a sedla si k nim.

"Půjdeš semnou do Prasinek?" zeptala se mě moje kamarádka.

"Nechci tebe a Toma otravovat."
"Nebudeš otravovat. Víš, Tom má trest u Filche," řekla smutně.
"Aha, tak jo, až budeš po snídani, tak přijď, budu v pokoji," řekla jsem s úsměvem.
"Jasně, tak zatím ahoj." rozloučili jsme se a já se šla do pokoje převléci.
V pokoji nikdo nebyl. Přešla jsem tedy ke skříni a začala si vybírat oblečení.
Nakonec jsme si vybrala bokové rifle do zvonu, černé tričko, dlouhý svetr a bundu s kožíškem. Obula jsem si kozačky, navlekla čepici, rukavice a šálu. Sarah dorazila za 20minut. Rychle se oblékla a my konečně vyrazily do Prasinek.

Splněná přání 5. kapitola

30. června 2008 v 19:35 | Papricka |  Splněná přání
Prostě se otočil(jak nečekané :*D ), a začal se věnovat výkladu učitele, který začal vykládat o Přesličce rolní.
"Přeslička rolní je vytrvalá ..." dál jsem ho neposlouchala a zadívala se z okna.
Za tričtvrtě hodiny …..
Nuda......
….....
….....
….....
nuda......
…....
…....
…....
…....
nuda.....
…....
…....
…....
…....
ještě deset minut.........
…....
…....
…....
"Bože ta hodina snad neskončí" zaúpěla sem potichu, ale Severus mě slyšel.
"A to tě prý lektvary zajímají....."
"Myslela jsem, že to bude větší zábava......." řekla jsem znuděně. Opravdu mě to tam nebavilo.
"Nebavte se, rande si můžete domluvit později "řekl ten dědek Křiklan.
"My si ho už ale domluvili, můžete pokračovat" řekla sem dřív než Snape, který se chystal odpovědět. Křiklanovi došla slova. No jo starý děda má malou slovní zásobu. Pomyslela jsem si škodolibě.
"Konec hodiny"ohlásil najednou ten tuleň a já vyběhla z učebny.
"Paty, co to mělo být?" zeptala se mě Sarah, když vyšla taky z učebny.
"A co myslíš?" zeptala sem se, jako že nevím o co se jedná.
"My si ho už ale domluvili, můžete pokračovat! To si ke Křiklanovi ještě nikdo nedovolil" řekla pohoršeně Sarah.
"No tak jo, promiň, ale když on je tak vlezlý a vypadá jak tuleň" tvářila jsem se naoko provinile. Sarah se najednou rozchechtala na celé kolo, že ti kteří kolem nás prošly si museli myslet, že se zbláznila.
"Čemu se jako směješ?" ptala jsem se nechápavě.
"Jaký.....jaký......t....t...." Sarah se nemohla přestat smát, pořad sem nechápala.
"Už se konečně vymáčkni"
Trochu se uklidnila."Jaký tuleň, kdesi to vzala?" a zase se rozesmála.
"Aha to, a proto se musíš smát jak pominutá?"
"Jo" Sarah se už uklidnila.
"Tak jo jdeme na další hodinu," řekli jsme a šly. Zbytek dne ubíhal normálně, tedy když nepočítám to, že se na mě Severus celý den mračil. To bude asi za to, co jsem řekla.
*______*______*
PO TŘECH MĚSÍCÍCH
"Ale Severus,i dostali jsme ten úkol společně, takže ho taky společně uděláme!"
"Ani mě nehne, McGonagalová to určitě udělala schválně!"
"No jasně, jak chceš. Udělej to sám, já jdu ve," řekla jsem a chtěla odejít.
"A to to mám udělat sám?" zeptal se přiblbě Sev.
"Řekl si, že semnou ten úkol dělat nechceš, tak si ho udělej sám."
"Venku je zima a všude je hromada sněhu, tak kam chceš jít, a ještě k tomu je za chvíli večerka."
"To mi ale vůbec nevadí, takže dobrou noc Severusi, já jdu k jezeru bruslit!" ukončila jsem debatu a odešla.
Pár věcí se změnilo, co uběhly ty tři měsíce, já a Severus jsme se trochu spřátelili, POBERTOVÉ Severuse už neotravují od doby co jsem Potterovi a Blackovi udělala ostudu před celou školou. STÁHLA JSEM JIM KALHOTY. Nevěřili by jste, jak je měli MALÝ!!!!!( :*D ). Se Sarah se vídáme jen málo, protože je se svým klukem, jmenuje se Tom.
Když jsem přišla k zamrzlému jezeru, tak se krásně třpytilo v úplňku. Najednou se ozvalo vytí a já věděla, že je to Remus. Ano s Remusem jsme kamarádi. Od doby, co jsem přišla nato, že jsem zvěromág a měním se ve vlka.Tak jsme se s Remem také seznámili. Severus byl proti, ale pak se spolu také začli kamarádit.
Remus je opravdu hodný a milý kluk.
(zpátky k jezeru)Vykouzlila jsem si brusle, oblíkla je a vyjela na led.Vždy jsem si přála jezdit po zamrzlé hladině jezera, kde budu já a moje láska, ale jsem tu sama. To mi ale nebrání, abych se tomu oddala a užívala si ten pocit, který mi to dávalo.
"Vidím, že ti to jde" zaslechla jsem, lekla se a spadla na led.
"Promi,ň to jsem nechtěl" ten hlas jsem poznala byl to Severus.
"Hmmm, co ty tady?" zaptala jsem se zvědavě.
"Ále, říkal jsem s, že není dobrý tě tady nechávat samotnou."
"Aha, tak to jo, nechceš to taky zkusit?"
"Co máš na mysli?"
"No bruslení, je to jednoduchý" zadívala jsem se na něj psíma očima.
"Já to neumým a nechci se zabít."
"Prosím," škemrala jsem dál.
"Tak dobře," řekl nakonec Severus a také si vykouzlil brusle. Jen co si je navlekl, byl na zemi.
"To nic, chytni se mě a budeš jezdit se mnou. Pak ti to půjde samo od sebe." usmála jsem se na něj a v jeho očích se objevilo něco jako dík.
Když sme tak jezdili všimla jsem si, že pod námi něco je a lekla jsem se, podjela mi noha a já spadla a na sebe stáhla i Severuse.
Byly jsme od sebe jen kousek, a dívali se do očí....
Mezera mezi námi rychle zmizela. Líbali jsme se tam snad věčnost, alespoň mě to tak připadalo. Odlepili jsme se od sebe a dívali se do očí. Měl je tak jiné, tak něžné, nejraději bych se v nich utopila.
Ale najednou jeho rysy ztvrdly a oči potemněly. Zalekla jsem se. Pak vstal a jak to jen na tom ledě šlo, odešel.
Nechápala jsem to. Hmm první se tu líbeme a pak odejde. Na nic jsem nečekala,vstala jsem ,přijela ke kraji, odčarovala brusle a šla na svou kolej.Chtěla jsem se z toho vyspat.
Ráno
"Paty, vstávej za chvíli je snídaně!" vzbudila mě Sarah.
"No jo" řekla jsem, ale to už Sarah praštila dveřma a odešla.
Když jsem přišla na snídani bylo tam celkem rušno. Najednou povstal Brumbál a ujednal si klid. Já si mezitím sedla.
"Milý žáci jak jistě vít,e blíží se vánoční prázdniny, každý pojede domů za svými příbuznými a odpočine si od školy" usmál se Brumbál, a mě v tu chvíli přepadl obrovský smutek. Ale já nikam nepojedu, nato jste zapomněli co. Měla jsem slzy na krajíčku,vstala jsem od stolu a rázným krokem odcházela.
Dívali se na mě snad všichni, co byly ve Velké síni, ale mně to nevadilo. Kdyby tu taky nikoho neměly, tak by jim bylo jako mně.
Přišla jsem na kolej a tam si sedla do křesla u krbu. Dědek pitomej, musel mi připomínat to, že zde nikoho nemám a že sem úplně sama? Začaly mi téct slzy, ale mě to bylo fuk. Už sem to potřebovala, pořádně se vybrečet.
Hmm...... co asi teď dělá Severus? zeptala jsem se sama sebe a přemýšlela jestli byl vlastně na snídani, ale dlouho sem přemýšlet nemusela, protože Severus právě vyšel z chlapeckých ložnic.
Rychle jsem si utřela slzy.
"Ahoj Severusi" pozdravila jsem ho. Ale jedinou odpovědí mi bylo zavrčení a zavření vchodu do naší koleje.
Rozbrečela jsem se ještě víc a utíkala do pokoje. Co jsem udělala špatně? Myslela jsem, že když mi dal pusu, tak ke mně něco cítí jako já k němu. Zabořila jsem hlavu do polštáře a pomalu usla.
Někdo mě budí.
"Patrisio!!!!!!" zařve mi někdo do ucha a já vyskočím z postele. Byla to Sarah , dívala se na mě vyjeveně. Asi vypadám hrozně. Pomyslela jsem si.
"Co je?" řekla jsem rozježeně. Neměla jsem naládu se s někým bavit, ale hned sem si uvědomila, že Sarah je moje jediná opravdová kamarádka a jediný člověk, který mi pomáha.
"Promiň Sarah, já nechtěla" řekla jsem sklesle a zabořila se znova do peřin.
"Paty, co s tebou je? Nebyla jsi na vyučování ani na obědě" ptala se mě starostlivě.
"Ale to nic, jenom mi je nějak špatně" zalhala jsem. Vím je to moje kamarádka, ale o Severusovi jí zatím říct nechci.
"A říkal někdo něco?" zeptal jsem se, protože učitelům určitě došlo, že jsem na jejich hodinách nebyla.
"Jo, Brumbál."
"A co chtěl?" ptala jsem se zvědavě.
"Co s tebou je, proč si ráno u snídaně odešla a taky proč si nebyla na vyučování"
"Aha, a co si mu řekla?"ptala jsem se dál Sarah.
"Že ti není dobře a tak"usmála se na mě.
"Díky, prosím Sarah, omluvíš mě i na zbytku hodinách co ještě máme?"
"Jasně, hele slibuju, že dneska budeme spolu jo?" usmála se namě Sarah.
"Jo," Sarah odešla a já si opět zavrtala hlavu do polštáře a usla.
Asi po čtyřech hodinách
"Vstávej ,musíme na večeři" vytáhla mě Sarah z postele.
"Jenom se umyju a udělám ze sebe člověka" udělala jsem na svém obyčeji něco jako úsměv.
Když už sem byla hotová, vydaly jsme se na večeři. Přišly jsme do Velké síně mlčky.
"Tak, kam si sedneme?" zeptala jsem Sarah.
"To je jedno, kam chceš!"odpověděla jsem znuděně, a tikala očima po Zmijozelském stole a hledala Severuse.
Severus tam seděl s nějakou holkou a docela se k sobě měli. Najednou mě zabolelo u srdce. Ale co, je to jeho věc s kým se tahá. Mě do toho nic není, přece spolu nic nemáme.
"Tak si sednem k Tomovi, bereš?" vytáhla mě z přemýšlení má kamarádka.
"Jo," zněla moje odpověď.
"Ahoj Tome, můžeme si přisednout?"zeptala se Sarah.
"Jasně holky, vy dvě vždycky," odpověděl s radostí Tom.
"Hele Tome, kdo to je se Severusem?" zeptala jsem se zvědavě.
"To je Lee Chenová."
"A kde se tu vzala? Ráno tu nebyla, to vím určitě,"opravdu jsem nevěděla kdo to je.
"Přijela sem dneska ráno, když si zrovna odešla,"řekla mi Sarah.
"Aha,"před námi se objevila večeře.
Všichni se do jídla pustili s chutí, až na mě. Neměla jsem hlad ani chuť.
"Nemám hlad, a chce se mi nějak spát. Mějte se," rozloučila jsem se a chtěla odejít.
"Vždyť si spala celý den," řekli sborově Tom a Sarah.
"No jo, ale prostě se mi chce znovu spát," už jsem na nic nečekala a prostě se vydala k východu.
Šla jsem dlouho, než jsem došla ke Zmijozelskému vchodu. Pronesla sem heslo"čistokrevnost" a vešla do společenské. Jen co jsem vešla, uviděla jsem něco, co mi vyrazilo dech.

Splněná přání 4. kapitola

30. června 2008 v 18:30 | Papricka |  Splněná přání
Když jsme přišly ke Zmijozelskému stolu , začali jsme přemýšlet nad tím, jak mám získat Snapa.
"No tak jak to uděláme?" zeptala jsem se nedočkavě.
"Měla by si mu napsat dopis, Severusovi totiž moc dopisy nechodí, až na ty z knižních klubů."
Divila jsem se, že o něm Sarah tolik ví, ale nijak sem to neřešila.
"To je dobrý nápad Sarah," usmála jsem se na ní. Bylo ticho a tak jsme začaly jíst.
"Sarah nebude ti vadit, když se teď půjdu projít ven na zahradu?"zeptala jsem se po chvíli ticha.
"Jasně že ne, já si zajdu do knihovny. Jo a nezapomeň, večeře je v sedm, tak přijď v čas."Rozloučili jsme se, a každá jsme šly jiným směrem.
*____*____*
Když jsem vyšla z hradu, ocitla jsem se v překrásné zahradě.
Šla jsem si sednout pod strom na lavičku.
"Měla bych začít psát ten dopis pro Severuse" řekla jsem do ticha zahrady. Proto jsem si vykouzlila čistý pergamen, brk a inkoust.
*____*____*
Když jsem dopis dopsala, bylo už celkem pozdě, a proto jsem šla zpátky do hradu na večeři. Měla jsem už i celkem hlad. Myslela jsem, že večeři stihnu, ale to jsem se spletla. Přišla jsem pozdě. Já mám takové štěstí!
Když jsem chtěla odejít, vrazila jsem do Brumbála.
"Promiňte, pane řediteli"řekla jsem omluvně.
"To je dobre Patrisio,vidím, že jsi přišla pozdě na večeři."
"Ano to přišla" řekla jsem smutně, a v té chvíli mi strašně zakručelo v žaludku. To je ale trapas.
"A také vidím, že máš pořádný hlad" usmál se na mě a mávl hůlkou.
V té chvíli se na Zmijozelském stole objevilo plno jídla.
"Děkuji" řekla jsem a vrhla se na jídlo.
Brumbál se opět jenom usmál a odešel.
Když jsem tam tak jedla, vytáhla jsem dopis z hábitu a ještě jednou si ho začala číst.
Najednou se přede mnou objevil Severus. Rychle jsem schovala dopis do kapsy. Doufám, že ho neviděl.
"Ahoj, co ty tady?" zeptala jsem se překvapeně.
"Já jsem byl v knihovně a zapomněl jsem, kdy je večeře. No, a když jsem šel kolem, uviděl jsem tě tu."
"Tak si přisedni a ber si, co chceš. Je tu toho dost," usmála jsem se na něj a vzala si do ruky topinku.
"A co tu vlastně děláš ty?" zeptal se mě Sevík.
"Já taky zapomněla, kdy je večeře a přišla pozdě, ale potkala jsem Brumbála."
"Aha," Severus si vytáhl nějakou knihu a začal si číst.
"Co to čteš?" zeptala jsem se zvědavě.
"Černá a Bíla magie," řekl Sevíček.
"Hele Snape, baví tě lektvary?"
"Ano, to baví. Ale neznám nikoho, koho by tak zajímaly jako mě. Tedy až na Lupina z Nebelvíru," ušklíbl se Sev.
"Mě lektvary celkem zajímají, nemusí se přitom čarovat," usmála jsem se.
Podíval se na mě tak nějak divně, ale nic neřekl. Pak vstal, popřál mi dobrou noc a odešel. Já se taky zvedla a odcházela na kolej do své postýlky.
*_____*_____*
"Paty, vstávej, musíme na hodinu lektvarů," budila mě Sarah.
"A co snídaně?" zeptala jsem se rozespale.
"Ta už dávno byla."
"Aha, tak počkej," řekla jsem a hrabala se s postele.
Za chvíli jsem byla hotová a tak jsme vyrazily.
Když jsme přišly k učebně, zrovna jí profesor Křiklan otevíral.
"Paty, nebude ti vadit, když si sednu k Tomovi? Po hodině na tebe počkám."
"Ne, to je v pohodě, tak po hodině," řekla jsem a hledala volné místo.
Jak jsem si tak stačila všimnout, máme lektvary s Nebelvírem a to znamená jediné.
!POBERTI!
Ach jo, já mám teda pech.
Ještě k tomu jediné volné místo bylo u Severuse.
"Ahoj, můžu si přisednout?"
"Hmmmm...." zabručel znuděně.
Když sem si sedla, POBERTI se hned ozvali.
"Copak to vidím? Srabusek má holku!" začal se šíleně smát Potter.
"Je ti dobře, Pottere?"
"Proč se jako ptáš?" zeptal se nechápavě.
"Protože se směješ, jako by jsi utekl z blázince u Svatého Munga," řekla sem škodolibě.
"Ty máš co mluvit, kačo jedna pitomá," Potter přímo zuřil.
"Lepší uražku nemáš? Hele, já se bavím jenom s normálními lidmi a ty mi tak nepřijdeš, tak neopruzuj. Jo a ještě něco, i kdybych se Severusem spala, tobě to může být putna," zpražila jsem ho.
Chtěla ještě něco říct, ale do už do třídy vešel profesor. Otočila jsem se na Seva a ten na mě civěl s otevřenou pusou.
"Hele, Sevíku, měl bys zavřít pusinku nebo ti do ní něco vletí, a to bych vážně nechtěla," čekala jsem jakoukoliv urážlivou odpověď, ale to co udělal by mě vážně nenapadlo. Asi jsem ho vyvedla z míry.....!

Spřátelení s Honey

12. června 2008 v 11:42 | Marťa |  Novinky
Ahojky,
mám tady pro vás další super blog s povídkami, který najdete ZDE. Je opravdu super. Podívejte se sami. Přeji pěkné čtení a doufám, že se vám ten blog bude líbit:)
Marťa

Splněná přání 3.kapitola

7. června 2008 v 12:43 | Papricka |  Splněná přání
3. Kapitola
Když jsem dorazila na místo, tak se Potter právě chystal stáhnout Severusovi kalhoty.
No tak to ne, chlapečku, pomyslela jsem si.
"Mdloby na vás", seslala jsem na ně a jen sledovala, jak ti čtyři odletěli o dva metry dál.Ještě jsem stačila zachytit Severuse ve vzduchu.
"Není ti nic?"začala sem ho prohlížet jestli mu nic není.
"Ne a pořád mě neotravuj a nebraň,dokážu to sám!" zavrčel na mě. Zlostí se mu zužili oči a stáhly rty do úzkých linek.
"No to se ještě uvidí, ale pak nepros o pomoc!" řekla jsem uraženě a odcházela pryč.
*____*____*
Nějakou dobu už jsem bloudila po hradě a hledala, kudy se dostanu do sklepení ke své koleji. Najednou jsem před sebou viděla Severuse.
Hm....asi míří na kolej, začala jsem ho následovat a tak jsem se dostala do společenky.
Ve společenské místnosti bylo rušno, každý se bavil s každým - až na Severuse.
Je opravdu samotář.
Ale já se tím nezabývala a šla do dívčích ložnic. Na dveřích sem hledala své jméno. Byla jsem na pokoji s dalšími třemi děvčaty.
V ložnici nikdo nebyl a tak jsem si šla vybalit věci s kufru, který byl jediný v místnosti. Nevybalovala jsem dlouho a tak jsem potom neměla co dělat.
To je ale NUDA, měla bych zkusit kouzlit, začala jsem hledat hůlku.
Mám ji,usmála jsem se a zkusila jednoduché Lumos.
Chvíli se nic nedělo, pak se ale rozsvítil konec hůlky a já se mohla zbláznit. Jsem zvědavá, co všechno dokážu.
Dveře se najednou otevřeli a do pokoje vpadly tři dívky. Jedna se mi představila a ty další dvě mě přešly bez povšimnutí.
"Ahoj, já jsem Sarah Baneová", představila se mi.
Celkem milá holka, mihlo se mi hlavou.
"Čauky, Patrisia Flayerová".
"Myslím, že bychom měly jít na oběd. Vyučování už skončilo takže máme volno," řekla Sarah.
"Ou.. .hele myslíš, že vadí když jsem nebyla na vyučování?" zeptala sem se se strachem v očích.
To je fakt super, sem tu teprve druhý den a už sem chyběla na vyučování.
"No si říkám že jsem tě tam neviděla, ale neřeš to dneska to nebylo moc zajímavý...Věštění, Dějiny, Péče o Kouzelné tvory a nakonec Bylinkářství."
"No tak to sem vážně o moc nepřišla, musela to být opravdu zábava," zběsile jsme se rozesmály a nemohly jsme přestat. Ty dvě holky nám něco kecaly, ale my jim nevěnovaly pozornost a smály se dál.
Pak to ty fifleny asi nevydržely a odešly z pokoje na oběd. Když jsme se přestaly smát tak jsme se šly upravit a vyrazily taky.
"Hele, znáš Severuse Snapea?" zeptala jsem se cestou na oběd.
"Jo, znám, je tak trochu divnej, ale má něco do sebe…" Sarah se šibalsky usmála a já měla co dělat, abych se nezhroutila smíchy.
"No jako není špatný, ale je samotář a nikoho k sobě nepustí, proto se s ním nikdo nebaví. Já mu už nabízela přátelství, ale jenom mě odbyl, tak jsem to už nezkoušela," řekla Sarah.
"No, já se mu ani moc nedivím, když ho ti pitomci z Nebelvíru šikanujou," na tváři se mi zračil smutek a vztek dohromady.
"On se ti líbí, že jo?" Sarah cukaly koutky, ale nesmála se.
"No jo, ale když on nemá zájem", byla jsem čím dál víc smutnější.
"No tak to nějak změníme, co myslíš?" šibalsky se na mě usmála, ale to jsme už stály před Velkou síni. Bylo tam rušno, obtížně jsme hledaly nějaké volné místo, kde bychom si mohly pořádně pokecat a taky vymyslet plán na získání Severuse.

Splněná přání 2. kapitola

7. června 2008 v 12:38 | Papricka |  Splněná přání
Kapitola 2.
Takže... já sem v Bradavicích. Ty vado, tomu nemůžu uvěřit, já se snad zblázním!!!
z mého přemýšlení mě však vytrhla postarší dáma, která mi podávala nějaké flakonky s něčím, co strašně smrdělo. Na nic jsem se ale neptala a vypila je.
Fuj já se snad pozvracím, to je ale hnus.
Najednou se mi začaly klížit oči a já opět usnula.
Když se probudím, je noc a místnost osvětluje jen krásný veliký měsíc v úplňku.
Kéž bych byla v době POBERTŮ! Taky bych chtěla být ve Zmijozelu!!! Počkat, vždyť ti kluci mluvili o Zmijozelu... takže jsem ve Zmijozelu, super, už to nemůže být lepší!!! Jen potřebuju zjistit v jaké době jsem, doufám, že ne v době Harryho, jinak bych ho musela zabít za to, co dělal jeho taťka MÉMU SEVÍKOVI. Usměju se a zase usnu.
Ráno mě vzbudí Madam Pomfreyová.
"Slečno Flayerová! Vstávejte, přijdete pozdě na snídani"
"No jo, vždyť už vstávám," zabručela jsem a hrabala se s postele.
No jo ale jak se dostanu na snídani... sakra, doufám, že někdo půjde po chodbě.
Nemusela sem to říkat dvakrát, na chodbě sem potkala Poberty.
Ty vado to je hustý sem i v době, kterou sem si přála, ach to je život…
Najednou se tam objevil Severus, ke vší smůle si ho ale všimnul i Potter a začal na něho dorážet.
"Nazdar umaštěnče, tak co říkáš tomu, že by ses dneska proletěl? Včera nám to zkazila nějaká fiflena z tvá koleje takže si to odskáčeš i za ní"
Tak to byl Potter ten ze včera a ještě mi bude říkat fifleno, no tak to ne, hošánku!
"Nějaký problém, Potříku?" zeptala sem se sladce a vyšpulila na něho pusu.
"A ty si jako kdo, že se do toho pleteš?!" zeptal se mě Black.
"Já jsem údajná fiflena, ale to si ke mně nebude nikdo dovolovat nebo skončí špatně!!!" strašně jsem zuřila.
"Už se tě všichni bojíme" řekl Peter posměšně, Severus to všechno sledoval s povzdálí s otevřenou pusou.
"Víš co, ty smradlavá kryso, běž se vykoupat a pak se mnou můžeš bavit" tím sem to ukončila, protože všem těm tupcům došla slova.
Vydala jsem se na snídani spolu s ostatními žáky. Následovala jsem je až před obrovské dveře Velké síně.
Rozhlédla jsem se po kolejních stolech, uviděla Severuse a zamířila za ním.
"Ahoj,můžu si přisednout?" jen se na mě podíval a přikývl.
Ach ten má tak krásné oči, a ten pohled! Podlamujou se mi z něho kolena.
"To čteš něco o lektvarech?" všimla jsem si knihy kterou si právě četl.
"Jo, nemám náladu se s tebou bavit tak neotravuj!" úplně sem se zasekla, tohle si ke mě ještě nikdo nedovolil. Knížky měly pravdu, je to nesnesitelný parchant,
Ale to se brzo změní, to se neboj Seve!
Náhle vstal od stolu a odešel. Začala jsem o tom všem přemýšlet, když v tom mě s mého přemýšlení vytrhl kravál před Velkou síni.
Co to je sakra za kravál?
Otočím se a co nevidím.
No tak počkat! To jsou POBERTOVÉ, a zase otravujou MÉHO Severuse, tak to ne!
Vstanu od stolu a jako uragán se ženu za poberty.

Splněná přání 1.kapitola

7. června 2008 v 12:37 | Papricka |  Splněná přání
Konečně po dlouhé době něco přidávám, ale není to má zásluha. Tohle je povídka jen a jen Papricky. Je opravdu super. Určitě se vám bude líbit. Vám přeju pěkné čtení a jí dobré psaní :)
Kapitola 1.
Jsem zase sama doma, sedím u počítače a přemýšlím nad tím, jaké to asi musí být studovat ve Škole Čar a Kouzel v Bradavicích.
Jsem hrozný snílek.
Pomyslím si hořce a přestanu na to myslet.Vypnu počítač a ulehnu ke spánku, ale ten nepřichází a mě opět přepadly krásné a zároveň otravné myšlenky na Bradavice a vše kolem nich.Spánek však nakonec stejně dorazí a já se ponořuji do snu o moji lásce, profesoru Snapeovi.(ach Sevík)
Když se ráno probudím, je teprve půl osmé a nikdo pořád není doma, proto si znovu lehám do vyhřáté postýlky a oddávám se svým snům.
Najednou mě probudí něčí hlasy, chci se zvednout, ale nejde to a proto začnu poslouchat.
"Ty pitomče, proč jsi to udělal?"
"Já za to nemůžu připletla se tam, když jsem chtěl toho umaštěnce trochu provětrat ve vzduchu."
"Hm.....měli by jsme ji odnést na ošetřovnu než nás tu potká někdo s profesorů!!!"
"Vždyť je ze Zmijozelu, té nepomůžu ani za milion let…"
Jaký Zmijozel, co to kecají?
"Co když má otřes mozku, ty si opravdu pitomec, musí se dostat na ošetřovnu a to hned"
Když tak ty hlasy poslouchám začne mě příšerně bolet hlava, proto vydám tiché zakňučení, ale takové, aby ho slyšeli ti kluci nebo kdo to je!
"Hele už se probírá necháme ji tady," to bylo to jediné, co jsem slyšela, protože mě pohltila tma.
Znovu se probouzím a cítím nepříjemný tlak na hlavě. Přinutím se tedy otevřít oči, ale hned je zase zavřu, přes víčka se mi totiž vkrade světlo, které je mi nepříjemné. Po chvíli to zkusím znovu a je to už lepší, začnu se kolem sebe rozhlížet a vidím kamenné stěny a bíle postele všude kolem sebe. Lekla jsem se, že jsem v nemocnici.Hmm, to je divný, takhle to ale v nemocnici vůbec nevypadá…
Najednou do místnosti vejde nějaký muž, má stříbrný plnovous a půlměsícové brýle.
Je mi nějaký povědomý....ale odkud to nevím.....možná se mi to jenom zdá,usměji se na něho.
"Dobré ráno slečno Flayerová, jak se cítíte??" optá se mile.
Jakže mi to řekl?Takhle se jmenuji jenom ve svém vymyšleném světě a teď vím určitě, že nesním, tak proč mi tak řekl? Sakra, zase ta bolest.
Odvážím se tedy zeptat.
"Promiňte pane, ale co se stalo?"
Zase se usměje, můj bože už mě to celkem štve!!
"Tvé sny," jediné, co řekne a zadívá se na mě jako bych věděla o co se jedná. Podívá se na mě přes půlměsícové brýle a jenom řekne, "tvé sny se staly skutečností" a s tím taky odejde, dívám se za ním, jako by mě někdo opařil horkou vodou!!!