Splněná přání 4. kapitola

30. června 2008 v 18:30 | Papricka |  Splněná přání
Když jsme přišly ke Zmijozelskému stolu , začali jsme přemýšlet nad tím, jak mám získat Snapa.
"No tak jak to uděláme?" zeptala jsem se nedočkavě.
"Měla by si mu napsat dopis, Severusovi totiž moc dopisy nechodí, až na ty z knižních klubů."
Divila jsem se, že o něm Sarah tolik ví, ale nijak sem to neřešila.
"To je dobrý nápad Sarah," usmála jsem se na ní. Bylo ticho a tak jsme začaly jíst.
"Sarah nebude ti vadit, když se teď půjdu projít ven na zahradu?"zeptala jsem se po chvíli ticha.
"Jasně že ne, já si zajdu do knihovny. Jo a nezapomeň, večeře je v sedm, tak přijď v čas."Rozloučili jsme se, a každá jsme šly jiným směrem.
*____*____*
Když jsem vyšla z hradu, ocitla jsem se v překrásné zahradě.
Šla jsem si sednout pod strom na lavičku.
"Měla bych začít psát ten dopis pro Severuse" řekla jsem do ticha zahrady. Proto jsem si vykouzlila čistý pergamen, brk a inkoust.
*____*____*
Když jsem dopis dopsala, bylo už celkem pozdě, a proto jsem šla zpátky do hradu na večeři. Měla jsem už i celkem hlad. Myslela jsem, že večeři stihnu, ale to jsem se spletla. Přišla jsem pozdě. Já mám takové štěstí!
Když jsem chtěla odejít, vrazila jsem do Brumbála.
"Promiňte, pane řediteli"řekla jsem omluvně.
"To je dobre Patrisio,vidím, že jsi přišla pozdě na večeři."
"Ano to přišla" řekla jsem smutně, a v té chvíli mi strašně zakručelo v žaludku. To je ale trapas.
"A také vidím, že máš pořádný hlad" usmál se na mě a mávl hůlkou.
V té chvíli se na Zmijozelském stole objevilo plno jídla.
"Děkuji" řekla jsem a vrhla se na jídlo.
Brumbál se opět jenom usmál a odešel.
Když jsem tam tak jedla, vytáhla jsem dopis z hábitu a ještě jednou si ho začala číst.
Najednou se přede mnou objevil Severus. Rychle jsem schovala dopis do kapsy. Doufám, že ho neviděl.
"Ahoj, co ty tady?" zeptala jsem se překvapeně.
"Já jsem byl v knihovně a zapomněl jsem, kdy je večeře. No, a když jsem šel kolem, uviděl jsem tě tu."
"Tak si přisedni a ber si, co chceš. Je tu toho dost," usmála jsem se na něj a vzala si do ruky topinku.
"A co tu vlastně děláš ty?" zeptal se mě Sevík.
"Já taky zapomněla, kdy je večeře a přišla pozdě, ale potkala jsem Brumbála."
"Aha," Severus si vytáhl nějakou knihu a začal si číst.
"Co to čteš?" zeptala jsem se zvědavě.
"Černá a Bíla magie," řekl Sevíček.
"Hele Snape, baví tě lektvary?"
"Ano, to baví. Ale neznám nikoho, koho by tak zajímaly jako mě. Tedy až na Lupina z Nebelvíru," ušklíbl se Sev.
"Mě lektvary celkem zajímají, nemusí se přitom čarovat," usmála jsem se.
Podíval se na mě tak nějak divně, ale nic neřekl. Pak vstal, popřál mi dobrou noc a odešel. Já se taky zvedla a odcházela na kolej do své postýlky.
*_____*_____*
"Paty, vstávej, musíme na hodinu lektvarů," budila mě Sarah.
"A co snídaně?" zeptala jsem se rozespale.
"Ta už dávno byla."
"Aha, tak počkej," řekla jsem a hrabala se s postele.
Za chvíli jsem byla hotová a tak jsme vyrazily.
Když jsme přišly k učebně, zrovna jí profesor Křiklan otevíral.
"Paty, nebude ti vadit, když si sednu k Tomovi? Po hodině na tebe počkám."
"Ne, to je v pohodě, tak po hodině," řekla jsem a hledala volné místo.
Jak jsem si tak stačila všimnout, máme lektvary s Nebelvírem a to znamená jediné.
!POBERTI!
Ach jo, já mám teda pech.
Ještě k tomu jediné volné místo bylo u Severuse.
"Ahoj, můžu si přisednout?"
"Hmmmm...." zabručel znuděně.
Když sem si sedla, POBERTI se hned ozvali.
"Copak to vidím? Srabusek má holku!" začal se šíleně smát Potter.
"Je ti dobře, Pottere?"
"Proč se jako ptáš?" zeptal se nechápavě.
"Protože se směješ, jako by jsi utekl z blázince u Svatého Munga," řekla sem škodolibě.
"Ty máš co mluvit, kačo jedna pitomá," Potter přímo zuřil.
"Lepší uražku nemáš? Hele, já se bavím jenom s normálními lidmi a ty mi tak nepřijdeš, tak neopruzuj. Jo a ještě něco, i kdybych se Severusem spala, tobě to může být putna," zpražila jsem ho.
Chtěla ještě něco říct, ale do už do třídy vešel profesor. Otočila jsem se na Seva a ten na mě civěl s otevřenou pusou.
"Hele, Sevíku, měl bys zavřít pusinku nebo ti do ní něco vletí, a to bych vážně nechtěla," čekala jsem jakoukoliv urážlivou odpověď, ale to co udělal by mě vážně nenapadlo. Asi jsem ho vyvedla z míry.....!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MarryT MarryT | Web | 6. srpna 2008 v 10:39 | Reagovat

No taky bych asi čučela jak vyoranej kůň... pěkná kapitolka ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama