Splněná přání 5. kapitola

30. června 2008 v 19:35 | Papricka |  Splněná přání
Prostě se otočil(jak nečekané :*D ), a začal se věnovat výkladu učitele, který začal vykládat o Přesličce rolní.
"Přeslička rolní je vytrvalá ..." dál jsem ho neposlouchala a zadívala se z okna.
Za tričtvrtě hodiny …..
Nuda......
….....
….....
….....
nuda......
…....
…....
…....
…....
nuda.....
…....
…....
…....
…....
ještě deset minut.........
…....
…....
…....
"Bože ta hodina snad neskončí" zaúpěla sem potichu, ale Severus mě slyšel.
"A to tě prý lektvary zajímají....."
"Myslela jsem, že to bude větší zábava......." řekla jsem znuděně. Opravdu mě to tam nebavilo.
"Nebavte se, rande si můžete domluvit později "řekl ten dědek Křiklan.
"My si ho už ale domluvili, můžete pokračovat" řekla sem dřív než Snape, který se chystal odpovědět. Křiklanovi došla slova. No jo starý děda má malou slovní zásobu. Pomyslela jsem si škodolibě.
"Konec hodiny"ohlásil najednou ten tuleň a já vyběhla z učebny.
"Paty, co to mělo být?" zeptala se mě Sarah, když vyšla taky z učebny.
"A co myslíš?" zeptala sem se, jako že nevím o co se jedná.
"My si ho už ale domluvili, můžete pokračovat! To si ke Křiklanovi ještě nikdo nedovolil" řekla pohoršeně Sarah.
"No tak jo, promiň, ale když on je tak vlezlý a vypadá jak tuleň" tvářila jsem se naoko provinile. Sarah se najednou rozchechtala na celé kolo, že ti kteří kolem nás prošly si museli myslet, že se zbláznila.
"Čemu se jako směješ?" ptala jsem se nechápavě.
"Jaký.....jaký......t....t...." Sarah se nemohla přestat smát, pořad sem nechápala.
"Už se konečně vymáčkni"
Trochu se uklidnila."Jaký tuleň, kdesi to vzala?" a zase se rozesmála.
"Aha to, a proto se musíš smát jak pominutá?"
"Jo" Sarah se už uklidnila.
"Tak jo jdeme na další hodinu," řekli jsme a šly. Zbytek dne ubíhal normálně, tedy když nepočítám to, že se na mě Severus celý den mračil. To bude asi za to, co jsem řekla.
*______*______*
PO TŘECH MĚSÍCÍCH
"Ale Severus,i dostali jsme ten úkol společně, takže ho taky společně uděláme!"
"Ani mě nehne, McGonagalová to určitě udělala schválně!"
"No jasně, jak chceš. Udělej to sám, já jdu ve," řekla jsem a chtěla odejít.
"A to to mám udělat sám?" zeptal se přiblbě Sev.
"Řekl si, že semnou ten úkol dělat nechceš, tak si ho udělej sám."
"Venku je zima a všude je hromada sněhu, tak kam chceš jít, a ještě k tomu je za chvíli večerka."
"To mi ale vůbec nevadí, takže dobrou noc Severusi, já jdu k jezeru bruslit!" ukončila jsem debatu a odešla.
Pár věcí se změnilo, co uběhly ty tři měsíce, já a Severus jsme se trochu spřátelili, POBERTOVÉ Severuse už neotravují od doby co jsem Potterovi a Blackovi udělala ostudu před celou školou. STÁHLA JSEM JIM KALHOTY. Nevěřili by jste, jak je měli MALÝ!!!!!( :*D ). Se Sarah se vídáme jen málo, protože je se svým klukem, jmenuje se Tom.
Když jsem přišla k zamrzlému jezeru, tak se krásně třpytilo v úplňku. Najednou se ozvalo vytí a já věděla, že je to Remus. Ano s Remusem jsme kamarádi. Od doby, co jsem přišla nato, že jsem zvěromág a měním se ve vlka.Tak jsme se s Remem také seznámili. Severus byl proti, ale pak se spolu také začli kamarádit.
Remus je opravdu hodný a milý kluk.
(zpátky k jezeru)Vykouzlila jsem si brusle, oblíkla je a vyjela na led.Vždy jsem si přála jezdit po zamrzlé hladině jezera, kde budu já a moje láska, ale jsem tu sama. To mi ale nebrání, abych se tomu oddala a užívala si ten pocit, který mi to dávalo.
"Vidím, že ti to jde" zaslechla jsem, lekla se a spadla na led.
"Promi,ň to jsem nechtěl" ten hlas jsem poznala byl to Severus.
"Hmmm, co ty tady?" zaptala jsem se zvědavě.
"Ále, říkal jsem s, že není dobrý tě tady nechávat samotnou."
"Aha, tak to jo, nechceš to taky zkusit?"
"Co máš na mysli?"
"No bruslení, je to jednoduchý" zadívala jsem se na něj psíma očima.
"Já to neumým a nechci se zabít."
"Prosím," škemrala jsem dál.
"Tak dobře," řekl nakonec Severus a také si vykouzlil brusle. Jen co si je navlekl, byl na zemi.
"To nic, chytni se mě a budeš jezdit se mnou. Pak ti to půjde samo od sebe." usmála jsem se na něj a v jeho očích se objevilo něco jako dík.
Když sme tak jezdili všimla jsem si, že pod námi něco je a lekla jsem se, podjela mi noha a já spadla a na sebe stáhla i Severuse.
Byly jsme od sebe jen kousek, a dívali se do očí....
Mezera mezi námi rychle zmizela. Líbali jsme se tam snad věčnost, alespoň mě to tak připadalo. Odlepili jsme se od sebe a dívali se do očí. Měl je tak jiné, tak něžné, nejraději bych se v nich utopila.
Ale najednou jeho rysy ztvrdly a oči potemněly. Zalekla jsem se. Pak vstal a jak to jen na tom ledě šlo, odešel.
Nechápala jsem to. Hmm první se tu líbeme a pak odejde. Na nic jsem nečekala,vstala jsem ,přijela ke kraji, odčarovala brusle a šla na svou kolej.Chtěla jsem se z toho vyspat.
Ráno
"Paty, vstávej za chvíli je snídaně!" vzbudila mě Sarah.
"No jo" řekla jsem, ale to už Sarah praštila dveřma a odešla.
Když jsem přišla na snídani bylo tam celkem rušno. Najednou povstal Brumbál a ujednal si klid. Já si mezitím sedla.
"Milý žáci jak jistě vít,e blíží se vánoční prázdniny, každý pojede domů za svými příbuznými a odpočine si od školy" usmál se Brumbál, a mě v tu chvíli přepadl obrovský smutek. Ale já nikam nepojedu, nato jste zapomněli co. Měla jsem slzy na krajíčku,vstala jsem od stolu a rázným krokem odcházela.
Dívali se na mě snad všichni, co byly ve Velké síni, ale mně to nevadilo. Kdyby tu taky nikoho neměly, tak by jim bylo jako mně.
Přišla jsem na kolej a tam si sedla do křesla u krbu. Dědek pitomej, musel mi připomínat to, že zde nikoho nemám a že sem úplně sama? Začaly mi téct slzy, ale mě to bylo fuk. Už sem to potřebovala, pořádně se vybrečet.
Hmm...... co asi teď dělá Severus? zeptala jsem se sama sebe a přemýšlela jestli byl vlastně na snídani, ale dlouho sem přemýšlet nemusela, protože Severus právě vyšel z chlapeckých ložnic.
Rychle jsem si utřela slzy.
"Ahoj Severusi" pozdravila jsem ho. Ale jedinou odpovědí mi bylo zavrčení a zavření vchodu do naší koleje.
Rozbrečela jsem se ještě víc a utíkala do pokoje. Co jsem udělala špatně? Myslela jsem, že když mi dal pusu, tak ke mně něco cítí jako já k němu. Zabořila jsem hlavu do polštáře a pomalu usla.
Někdo mě budí.
"Patrisio!!!!!!" zařve mi někdo do ucha a já vyskočím z postele. Byla to Sarah , dívala se na mě vyjeveně. Asi vypadám hrozně. Pomyslela jsem si.
"Co je?" řekla jsem rozježeně. Neměla jsem naládu se s někým bavit, ale hned sem si uvědomila, že Sarah je moje jediná opravdová kamarádka a jediný člověk, který mi pomáha.
"Promiň Sarah, já nechtěla" řekla jsem sklesle a zabořila se znova do peřin.
"Paty, co s tebou je? Nebyla jsi na vyučování ani na obědě" ptala se mě starostlivě.
"Ale to nic, jenom mi je nějak špatně" zalhala jsem. Vím je to moje kamarádka, ale o Severusovi jí zatím říct nechci.
"A říkal někdo něco?" zeptal jsem se, protože učitelům určitě došlo, že jsem na jejich hodinách nebyla.
"Jo, Brumbál."
"A co chtěl?" ptala jsem se zvědavě.
"Co s tebou je, proč si ráno u snídaně odešla a taky proč si nebyla na vyučování"
"Aha, a co si mu řekla?"ptala jsem se dál Sarah.
"Že ti není dobře a tak"usmála se na mě.
"Díky, prosím Sarah, omluvíš mě i na zbytku hodinách co ještě máme?"
"Jasně, hele slibuju, že dneska budeme spolu jo?" usmála se namě Sarah.
"Jo," Sarah odešla a já si opět zavrtala hlavu do polštáře a usla.
Asi po čtyřech hodinách
"Vstávej ,musíme na večeři" vytáhla mě Sarah z postele.
"Jenom se umyju a udělám ze sebe člověka" udělala jsem na svém obyčeji něco jako úsměv.
Když už sem byla hotová, vydaly jsme se na večeři. Přišly jsme do Velké síně mlčky.
"Tak, kam si sedneme?" zeptala jsem Sarah.
"To je jedno, kam chceš!"odpověděla jsem znuděně, a tikala očima po Zmijozelském stole a hledala Severuse.
Severus tam seděl s nějakou holkou a docela se k sobě měli. Najednou mě zabolelo u srdce. Ale co, je to jeho věc s kým se tahá. Mě do toho nic není, přece spolu nic nemáme.
"Tak si sednem k Tomovi, bereš?" vytáhla mě z přemýšlení má kamarádka.
"Jo," zněla moje odpověď.
"Ahoj Tome, můžeme si přisednout?"zeptala se Sarah.
"Jasně holky, vy dvě vždycky," odpověděl s radostí Tom.
"Hele Tome, kdo to je se Severusem?" zeptala jsem se zvědavě.
"To je Lee Chenová."
"A kde se tu vzala? Ráno tu nebyla, to vím určitě,"opravdu jsem nevěděla kdo to je.
"Přijela sem dneska ráno, když si zrovna odešla,"řekla mi Sarah.
"Aha,"před námi se objevila večeře.
Všichni se do jídla pustili s chutí, až na mě. Neměla jsem hlad ani chuť.
"Nemám hlad, a chce se mi nějak spát. Mějte se," rozloučila jsem se a chtěla odejít.
"Vždyť si spala celý den," řekli sborově Tom a Sarah.
"No jo, ale prostě se mi chce znovu spát," už jsem na nic nečekala a prostě se vydala k východu.
Šla jsem dlouho, než jsem došla ke Zmijozelskému vchodu. Pronesla sem heslo"čistokrevnost" a vešla do společenské. Jen co jsem vešla, uviděla jsem něco, co mi vyrazilo dech.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 MarryT MarryT | Web | 6. srpna 2008 v 10:45 | Reagovat

Hmmm, doufám, že mi ze snapíka neuděláš sexuálního devianta.... ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama