Cesta bolesti - 1.Střetnutí dvou pohledů, aneb začátek jednoho pekla

4. srpna 2008 v 22:32 | MarryT |  Cesta bolesti
Milí čtenáři,
takže mám tu pro vás něco nového. Domluvila jsem si s MarryT, že můžu uveřejňovat na svém blogu její kapitolovku ,,Cesta bolesti" Mě osobně hodně zaujala. Ona mi na oplátku zveřejňuje povídku Osudová Anglie. Kdyby jste chtěli navštívit její blog tak je ZDE. Tak už vás nebudu zdržovat a tady je první kapitola. Teď v rychlém sletu vám budu dodávat její pokračování. Přeji pěkné čtení...
Vaše Marťa

" Mami, prosimtě proč musím mít tyhle šaty?" odmlouvala Ella, když ji mamka ukázala překrásné modré šaty, bez bambulek, nebylo na nich nic co by jiná dívka mohla namítat, byly opravdu překrásné.
" Tyhle šaty?? Co je na nich špatného?"
" No, popravděřečeno nic, ale víš že se v takových věcech moc necítím…"
" Vím, …" odmlčela se, bylo evidentní, že nad něčím zapáleně přemýšlí " ale že nosíš takové … hmmm … hadry ve škole, to ti nevadí?" Ella věděla, že maminka naráží na hábity, které si každoročně kupovala do své školy, do Bradavic. Radši zmlkla a oblékla si šaty, když si stoupla před zrcadlo málem se v nich ani nepoznala, kdyby neměla na hlavě svou oblíbenou čapku, tak ani nevěděla, kdo to před tím zrcadlem stojí.

" Mno, já vím, že jsi čarodějka, ale měla by ses trochu víc bavit, no jak to říct, s normálními lidmi, tím ovšem nechci říct , že bys byla nějak nenormální, jsi pouze zvláštní, ale teď k tomu co jsem chtěla, dnes půjdeš ke kosmetičce a necháš si udělat celkovou kosmetiku."
"Ano mami" věděla, že když se mamka chová takhle nemá cenu ji odmlouvat.
Ella se tedy převlékla a šla ke kosmetičce, sice to chvíli trvalo než mamka souhlasila, aby si její dcera šaty sundala, ale nakonec ji pustila na kosmetiku v jejích oblíbených volných věcech.
" A hlavně, ať je poznat nějaká změna… Nikde se netoulej…"
" Jj, dobře, hned přijdu" a potichounku si dodala pro sebe" přece se takhle nebudu promenádovat po celém městě."
" Říkala jsi něco, zlato?"
" Ne mami, jen ahoj"
" Ahoj"
Návštěva u kosmetičky byla zdlouhavá, trhání obočí bylo pro Ellu snad nejhorší, i když nevydala ani hlásku, aby si neříkali, že je slabá, bylo zvláštní se po tom všem spatřit v zrcadle a skoro se nepoznat. Když přišla domů mamka zářila štěstím. Ella si oblékla šaty, dostatečně opatrně aby si náhodou nesetřela ten otravný make-up, protože její matka by jí byla schopna ke kosmetičce poslat znovu a to nehodlala riskovat.
" Tak jak vypadám?" pronesla do obývacího pokoje, kde seděli oba její rodiče.
" Nádherně! Určitě si to na tom srazu užiješ."
" Ano, jistě, aspoň uvidím jak se kdo od základky změnil, no ale po 5 letech…"
" N,o ale přece si tam měla i kamarádky ne?"
" No… někdo……… no možná… ale možná že Petty alias Patricie"
"Už bys měla vyrazit, ať nepřijdeš pozdě..
" JJ, papa" zavřela za sebou a vyrazila na ono setkání.
Ach, kdyby mě teď potkal někdo z Bradavic, tak bych si to šla snad hodit… Já a v takových šatech, to je k neuvěření, dokonce i v Bradavicích mi ředitel povolil nosit kšiltovku..Ell se hrabala ve svých myšlenkách, když šla na autobus do sousedního města, kde se konal sraz její třídy. V autobuse pustila sednout nějakou starou paní s nákupem.
Z jejího vzhledu byla pryč i celá její bývalá třída, už tam totiž chodila v pohodlném oblečení a kšiltovce, zezačátku ji měli za kluka, ráda hrála fotbal, ale nakonec se rozhádala s jednou z nejoblíbenějších holek a třída ji přestala vnímat, stala se outsiderem. Sama se divila, proč sem vůbec vlezla. Na srazu se jí moc nelíbilo, proto se rozhodla jít domů, ale jelikož tušila, že by mamce přišlo divný, kdyby přišla takhle brzy, rozhodla se jít pěšky přes jednu vesničku.
" Ach, jo v tuhletěch botech se tak špatně chodí," sundala si boty z opuchlých noh a vytáhla hůlku, sedla si k jednomu stromu zády k rodinnému domku, kdyby to byl náhodou jejich pozemek,"kdybych s tebou mohla aspoň už kouzlit, ale to budu moct až za hodně dlouho" povzdechla si při vzpomínce, že plnoletá bude až za rok a něco, náhle se však stalo něco, co nečekala ani v těch nejhorších nočních můrách.
"PRÁSK" " PRÁSK" "PRÁSK" Nejprve si pomyslela jestli to není jen výfuk, ale kolem nebyla žádná vozidla. Skrčila se a vyhlídla zpoza ohromného kmene a to co viděla ji vyrazilo dech stáli tam maskovaní asi 3 smrtijedi a s nimi byl, je to možné, s nimi byl Lucius Malfoy. Zůstala za stromem a hůlku svírala v ruce, i když věděla, že proti tolika smrtijedům nemá šanci, náhle ji přišli všechny problémy s oblečením tak titěrné a dětinské.
" Je to tady?"
" Ano." Ozval se chladný hlas Luciusova otce " myslím že je to.. pětičlenná rodina" a uchechtl se, Ella nechápala čemu se směje, ale podle zvěstí, co slyšela o smrtijedech to nevěstilo nic dobrého.
" Ale pořád nechápu, proč jsme sem měli brát tvého syna" ukázal na Luciuse.
" Protože on se za dva měsíce taky přidá k pánovi, je to tak?"
" Ano otče, sloužit mu bude pro mě ctí"
Cože bude mu ctí?No to si snad dělá srandu, vím že je to hrozný kretén, ale tohle bych nečekala, i když o tom Pobertové jistou dobu spekulovali.
" Zkontroluj jestli je čistý vzduch"
" Ano pane a navíc kdo by tu co pohledával na takové samotě a po cestě nikdo nejde"
" Dobrá můžeme si začít užívat" prohlásil a přistoupil k malebnému domku a zaklepal, seběhlo se to velmi rychle, ani nevěděla jak tu rodinu dostali ven. Vyzdvihli je všechny do vzduchu, bylo to odporné, hlavně když všichni měli pouhá pyžama a ani se nemohli bránit, nejhorší ovšem bylo, že ona jim nemohla pomoci, začala jí stékat slza po tváři a nemohla se odtrhnout od toho hnusného pohledu jak je tam mučili. Náhle se to stalo Lucius se otočil přímo směrem kde seděla, hned se schovala a doufala, že ji nezahlédl, ovšem stalo se něco ještě horšího:
" Luciusi, synku zdá se mi, že jsem něco zaslechl běž se tam podívat" pravil jeho otec a přitom nepřestal mučit muže, co bydlel v tu chvíli na špatném místě.
" Ano, otče" odpověděl strojeně Lucius a vydal se směrem ke stromu, kde byla Ella. Ell netušíc co ji čeká se narovnala zvedla hůlku a už se dokonce smiřovala s ukrutnou smrtí, protože jestli ji Lucius najde určitě to hned poví otci a ten ji odstraní, aby nikde nemohla vykládat co viděla. Srdce ji začalo bušit jak splašené s každým blížícím se krokem Luciuse zrychlovalo. Najednou se ocitla tváří tvář, tváři kterou již několikrát potkala v Bradavicích, ano stoupl si před ní Lucius Malfoy… ovšem nestalo se to, co čekala, nevolal tatínka na pomoc sjel ji pohledem a utkvěl na hůlce připravené v její ruce.
" Ale, ale kohopak to tu máme?" zašeptal svým ledovým hlasem a dál si ji prohlížel. " Zdá se mi, že už jsem tě někde viděl… hmmm… a jelikož držíš hůlku řekl bych, že to bylo v Bradavicích" tušila, že by bylo nebezpečné mu nějak odporovat tak kývla hlavou.Ell nechápala, proč si ji Lucius tak prohlíží, když si vzpomněla co má na sobě a dokonce nemá ani kšiltovku a její tmavé vlasy ji padaly pod pás, rozuměla, že ji nepoznává, sama by se sotva poznala.
" Je zvláštn,í.." pokračoval Lucius ve své řeči " že jsem si tě nikdy nevšimnul…. Takových holek si většinou všímám.." chtěla se zeptat jakých holek, ale to by bylo moc opovážlivé, zvolila raději mlčení. " A pokud vím, nikdy jsem tě ani neviděl zavěšenou do toho Cassanovi Siriuse, i když je fakt, že ten to střídá mnohem víc jak já" uchechtl se.
"Do jaké chodíš koleje?" mlčela, nechtěla říct zapřísáhlému nepříteli nebelvíru a navíc budoucímu smrtijedovi, že chodí do koleje, kterou nejvíc nesnáší. " No tak nevíš, že v TÉHLE situaci ti jen prospěje spolupráce, klidně tě můžu k odpovědi donutit.."
" Chodím do Nebelvíru, nastupuju do šestého ročníku…" pípla, když ji Lucius zarazil a otočil se na svého otce, jestli ho náhodou nepostrádá.
" Moment, Moment…" zamyslel se Lucius " Ten hlas já znám…."
" To je snad jasný, že ho znáš Malfoyi, když já znám ten tvůj" vylítlo to z ní tak rychle, dokonce ani v téhle situaci se nedokázala zbavit svojí prostořekosti, rychle si přikryla ústa rukou a čekala, co na to Malfoy. Reagoval úplně jinak než jak u něj byla zvyklá, dál si jí prohlížel a pak řekl…
" Ale, ale že bych tu měl… jak jen se jmenuješ? Už to mám ty jsi Ell, vid? No není divu, že jsem tě nepoznal bez tý tvý věčný kšiltovky…" Ach ne poznal mě……
" Luciusi, co tam tak dlouho děláš? Našel si snad někoho?"
"Ne tati, už jdu…" a tichounce dodal " s tebou si to … hmmm… vyřídím v Bradavicích a nezapomeň, kdo ti tu dneska zachránil krk" řekl a odkráčel zpět k otci a ostatním smrtijedům
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 MarryT - majitelka blogu MarryT - majitelka blogu | Web | 2. července 2010 v 21:28 | Reagovat

Ahojky, jen bych tě chtěla poprosit abys to změnila. Tedy prozatím jen první 3 kapitoly. Mám je teď s pomocí bera-readera opravené a byla bych ráda, kdyby tak byly i tady. Děkuji.

Opravené je najdeš na mém blogu. MarryT

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama