Kapitola 1. Poznání

2. srpna 2008 v 4:02 | Marťa |  *Všechno nebo nic*
,,Draco, vstávej. Nemůžeš přece spát celý den," snaží se mě vzbudit matka. Slabě zabručím a převalím se na druhý bok. ,,Draco," uslyším znovu matčin naštvaný hlas, který už přichází z mého pokoje.
Vůbec se mi nechce vstávat. Hlava mě šíleně bolí a jsem ještě docela unavený. Ani si nepamatuju, kdy jsem se včera vrátil domů. Asi jsme to s tím pitím trochu přepískly. Když už je matka hodně neodbytná, tak radši vstanu a jdu se umýt. To zase bude den. Podle jejího tónu poznávám, že cenou noc nespala. I její kruhy pod očima o tom svědčí.
,,Doufám, že jsi nezapomněl na naše dnešní nákupy do školy,"připomíná mí.

Ne to snad ne. Já na to dočista zapomněl. Co teď? Už jsem se s Crabbem domluvil, že půjdeme do Děravého kotle. Musím něco vymyslet. Ale co? Možná, že bych mohl předstírat bolest břicha a pak se nenápadně vytratit. Nebo vlastně, když půjdeme nakupovat odpoledne, tak to určitě stihnu jít i večer do Děravého kotle. Super. Hned se mi zvedá nálada.
Rychle si opláchnu obličej a jdu na snídani. Na stole jsou už přichystané tousty s ovocným čajem. Snídáme potichu. Všiml jsme si, že matka je čím dál tím víc uzavřenější. Už se tak moc nesměje a otec je v jednom kuse pryč.
,,Včera jste to s tím alkoholem zase přehnali," postěžuje si Narcisa, ,,vůbec se mi to nelíbí."
O bože. Teď ještě začne s kázáním o slušném chování a o škole. Zakoulím očima a vůbec si mi nechce odpovídat.
,,Jestli to tak půjde dál, tak jsme se s otcem dohodly, že ti zakážeme noční zábavy!"
Při těch slovech mi málem zaskočí a já před ní začnu kašlat a z oči mi začnou téct slzy. To mi nemůžou udělat. Nemají na to právo!
,,Cože?! To nemůžete. Je to jenom můj život a vy se mi do něj nebudete montovat! No a co, že se občas trochu napiju. To je snad moje věc. Já si taky nestěžuju na to, jak otec není pořád doma!" Vyvádím jak šílený. Nevím, kde se to ve mně bere, ale už ty pocity nemůžu dále skrývat. Slova ze mě srší. Matka se na mě překvapivě dívá.
,,A vůbec, kde pořád otec je? Už jsem ho neviděl dobrých pár dní!" Na tuhle otázku mi máma nehodlá odpovědět. Dívá se chvíli na mě, ale pak vstane od stolu a beze slov odchází. No to sem tomu zase dal. Plácnu se do hlavy a přemýšlím, co se zase děje. Naše rodina snad nikdy nebude normální. Mám plnou hlavu otázek a nikdo mi na ně nedokáže odpovědět.
Radši se vytrácím z domu a jen se tak procházím po okolí.
***
Kolem jedné hodiny se pomocí letaxu přemisťujeme do Příčné ulice. Všude je hodně kouzelníků. Chodí sem a tam a přemýšlejí, co mají ještě koupit. S matkou se vydáváme koupit mi nový hábit. Po cestě potkávám několik svých spolužáků a jen tak zběžně se zdravíme. Na nic delšího není čas, protože matka jde, jako by ji honil neviditelný přízrak.
Po koupi hábitu zamiřujeme k prodejně učebnic. Jako vždy je tam narváno, že se tam nedá skoro ani pohnout. Když vidím, že matka přechází k pultu s učebnicemi, se pomalu vytrácím, protože jsem právě viděl projít kolem Goyla.
,,Čau," pozdravím ho.
,,Nazdar, že nevíš co. Před chvílí jsem tu potkal Pottera i s tou jeho bandou."
,,Hezky," na tváři se mi objeví šibalský úsměv. ,,Tak to bychom je tu měli pěkně přivítat nemyslíš?" Hlavou se mi honí hodně myšlenek a nápadů. ,,Pojďme je najít," pronesu a už svižnými kroky míříme za něma. Chci se k nim nějak nepozorovaně přiblížit a překvapit je. Přejdeme pár metrů a spatřím je, jak si za výlohou prohlížejí nějaký nový model koštěte. Teď je ta pravá chvíle.
,,Accio kámen," zašeptám a už vidím, jak ke mně přilétá malý kamínek. Pomalu ho chytím a rychlým máchnutím ho po nich hodím. Trefím se tomu Weasleovic spratkovi přímo do hlavy.
,,Au, co to je?" lekne se. Rukou kontroluje místo, kde ho kámen udeřil a rozhlíží se po okolí. Asi si myslí, že mě spatří. To si fakt ale jenom myslím. Jsem s Goylem dobře schovaný za rohem. Tak to zopakuji ještě párkrát a pak už před ně v celé své kráse vystoupím zpoza rohu, jako by nic.
,,C-co ty tady…No to mě mohlo napadnou, že v tom máš zase prsty ty!" Rozkřičí se na mě Grangerová.
,,Já? Proč já? Já snad můžu za to, že se chováte jako idioti? Jo vlastně já zapomněl, vaše rodiče vás přece nenaučili slušnému chování,"rýpu si do nich a všichni začínají být v obličeji pěkně rudí jako raci. Na chvíli se zastavím nad otázkou, jestli jsou tak rudí proto, že jsou naštvaní nebo že se stydí. Ale hned jak uvidím v Pottrově ruce hůlku, je mi všechno hned jasné. Než stačím něco říct nebo zareagovat, udeří mě do hlavy omračovací kouzlo a já pomalu se sesouvám k zemi. Ještě než dočista omdlím, spatřím na Pottrově obličeji spokojený úsměv….
***
Tma je všude kolem mě. Kde to jsem? Slyším zvuky. Jdu stále blíže za zvukem. Ano je to souboj, tušil jsem to, ale nebyl jsem si jistý. Ocitl jsem se uprostřed boje. Nevím, kdo tu bojuje proti sobě. Jejich obličeje jsou rozmazané. Nedaří se mi je zaostřit.
,,Kde to jsem?" zakřičím do ruchu boje. Nic se ale nestane. Nikdo mi neodpoví a ani se na mě nepodívá. Pak si uvědomím, že mě asi nevidí a ani neví, že tu jsem.
Počkat, teď se mi jeden z obličejů lépe zaostřuje.
,,Tati?"Vytřeštím na něj oči. Co tu dělá? Má na sobě černou kápi, kterou obvykle nosí smrtijedi. Jen stěží mu vidím do tváře, ale jsem si jistý, že je to on. Tak teď už to nechápu vůbec. Tohle je určitě jenom sen. Můj táta přece není smrtijed. Toho bych si určitě všiml. Nebo ne? Než se stihnu podívat, s kým bojuje, se mi obraz pomalu začíná rozmazávat a já si uvědomuju, že mě někdo probouzí. Všechno se mi rozplyne před očima a já se procitám…
***
,,Draco jsi v pořádku?" Slyším matčin hlas. Otevřu oči a vidím ji, jak se ke mně sklání a je celá bledá strachy. ,,Co jsi proboha dělal?" Vyčítavě se na mě dívá a netrpělivě čeká na mou odpověď. Vůbec se mi nechce říkat, že za to může Potter s tou jeho partou a proto si něco rychle vymyslím.
,,Nic, jenom se mi udělalo nějak zle," odpovím znechuceně. Moje myšlenky se teď soustředí jen na ten sen. Teda pokud to byl jenom sen. Na sen se mi to zdálo až moc skutečné.
,,Pojď, Draco, musíme jít domů," naléhá na mě a pomalu mě tahá za rukáv pryč z Příčné ulice.
,,Co se děje? Proč musíme už jít? Já tu chci ještě zůstat!" snažím se vymanit z jejího sevření. To by mě zajímalo, co jí zase přelítlo přes nos.
,,Nechovej se jako malý spratek Draco a pojď," okřikne mě a stále mě táhne pryč. Já už jsem radši zticha. Snad se doma dozvím, co se stalo!
***
,,Cože?!? To nemůže být pravda matko," rozkřiknu se na ni. Vím, že za to nemůže, ale nejde mi ovládat své emoce. Je toho už na mě moc. Sednu si do křesla a nemůžu tomu stále uvěřit.
,,Draco, musíš být teď silný…" řekne mi matka a má slzy na krajíčku.
,,Jak můžu být silný? Co si teď o mě všichni pomyslí?" srdce mi bije jako o život. Můj otec byl zatčen protože je-je smrtijed!!!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 MarryT MarryT | Web | 4. srpna 2008 v 16:49 | Reagovat

Jasně můžeš u sebe na blogu zveřejňovat mou povídku, stačí jen dát vědět, že jsem ji psala já ;-)

2 Marťa Marťa | Web | 4. srpna 2008 v 22:22 | Reagovat

jj to je jasné. Já bych si to určitě nepřivlastnila to se nemusíš bát. Já ti udělám takovou reklamu, že se budeš divit :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama